Plaváčkův blábolník

Obraz se mírně zavlnil, pak se zaostřil a dopřál mimozemšťanům pohled na pozemského tajného agenta, který ze své brady vztekle strhával falešný plnovous. „Tak podívejte se, vy bando namyšlená extraterrestrická,“ spustil naštvaně, „to bylo naposled, co jsem za vás tahal horké kaštany z ohně!“ Rozhostilo se minutové ticho způsobené elektronickými tlumočníky, jak se zmateně pokoušeli přetlumočit mimozemským zástupcům rčení o kaštanech, což byl tvrdý překladatelský oříšek.

O necelé tři stovky světelných let dál držel pod krkem dva vystresované tajné agenty zástupce ředitele Galaktického ústavu pro dohled nad primitivními planetami a nešetřil sprostými slovy. „Máte, gurva, vůbec představu, jakou katastrofu jste zavinili svou neschopností? Packalové! Víte, kolik vaše výprava na Zemi stála daňové poplatníky?“ Oba zmatení jedinci jako jeden muž vytáhli ze záňadří sofistikované kalkulačky a začali provádět složité výpočty. „To byla řečnická otázka, vy hňupi!“ neudržel šéf vztek na uzdě a rozmlátil starožitný porcelánový hrneček plný pravé brazilské kávy. Hustá tekutina se rozprskla po místnosti a vybavila sněhobílé stěny kanceláře tmavě hnědými skvrnami, které svým rozložením připomínaly několik posledních hypermoderních fekalistických děl známého umělce Krúti Kruťáče ze soustavy Antares.

Bar se jmenoval „Na scestí“ a poskytoval útočiště prapodivným existencím všeho druhu. Asociálům skutečným i těm z přesvědčení. Rozervaným filosofickým duším, jejichž nekonečné debaty o pozitivech absolutistické monarchie nedovzdělanou barmanku nudily k uzoufání. Azyl zde nacházely také děvy mravů lehčích a jejich klienti s naditými prkenicemi, kteří se snažili vypadat tak nenápadně, až tím byli nápadní. Ke stálým návštěvníkům, a především konzumentům mnoha různých druhů alkoholických nápojů, patřili i zneuznaní géniové a podivínští vynálezci pitomostí v praxi nepoužitelných. Nebožtíci ale do zapadlého podniku zabloudili málokdy.

Předseda vyšetřovací komise, který si už dávno vysloužil přezdívku Stará struktura, hrdě povstal a prohlásil: „Tohle už přestává všecko! Ti zatracení cizáci nám rozkrádají naše rodinné zlato. I stříbro, o oceli ani nemluvím. Automobilka v čudu, české pivo patří Afričanům a půlka národa chodí v čínských hadrech. Kam to všechno povede, ptám se? Jsem zásadně pro to, abychom tuto událost řádně vyšetřili a pak předložili parlamentu nové zákony, které by podobným krádežím jednou provždy zabránily. Pro začátek navrhuji celý český internet znárodnit a vytvořit samostatné ministerstvo, které bude bdít nad jeho bezpečností.“ V odpověď se ozvalo souhlasné mručení a to bylo také vše, čím komise přispěla k vyřešení případu. Když se totiž rozhodli vyzpovídat majitele a zaměstnance postižené firmy, ukázalo se, že všichni do jednoho zmizeli, a to včetně rodinných příslušníků.

„Hrome,“ ulevila si v duchu mírně korpulentní a postarší odbarvená blondýna při pohledu na obrazovku, „zase nejde internet. Honzóóó!“ houkla pak nahlas směrem k miniaturnímu pokojíčku, v němž trávil čas u svého vymazleného notebooku její nezdárný pubertální syn. Jan Novák. Nebyl na zděděné jméno právě pyšný. Kromě toho, že bylo děsně obyčejné, se absolutně vůbec nehodilo do supermoderního kyberprostoru, v němž se zručně pohyboval jako pardál v pralese. Pro své cesty sociálními sítěmi a rozličnými diskusními fóry si tedy zvolil přezdívku údernější a vyloženě světovou.

Nenápadná planeta se jmenovala Hutlamulagrgunchula, což byl název, který něco velmi nelichotivého vypovídal o duševní svěžesti jeho autora. Astronomové také kroutili hlavou a někteří si i významně ťukali na čelo, ale právo objevitele pojmenovat nově zaznamenaný kosmický objekt podle svého, bylo sice nepsaným, ale o to úzkostlivěji dodržovaným zákonem.