„Rozumíš, a tak jsem mu tam frknul sedm hájedniček, třiatřicet hádvojek, nějaký ten tučný strong a jako bonus pak ještě pomocí CSS lehce skrytý text s klíčovými slovy. Šedej na šedým sice, ale s trochou šikovnosti v podstatě viditelnej. Directo Global samozřejmě a registrace do čtyřistasedmdesátišesti katalogů jasně, prostě norma. Že jo, zkrátka klasika, rozumíš. Za sedm hadrů. Hele, vole, víš ty vůbec, co jsou ty klíčová slova, no ni?“ SEOman tázavě rozhodil rukama, zvrhnul lehce zvětralé pivo a polil si barevně vytištěné statistiky návštěvnosti, kterým zase tak moc nerozuměl. To bylo jedno z jeho mnoha tajemství, o nichž se ve svém vlastním zájmu moc nešířil. „Kurva,“ prohlásil nasraně, což zaslechla kolemjdoucí servírka a zpražila ho nenávistným pohledem. Další pivo bude určitě pod míru.
„Jsi chuj, či co?“ ohradil se jeho společník, titulující se honosně SEOgood, naštvaně, „tuhle jsem zabalil celý HTML kód včetně BODY do hájedničky a narval jsem to klíčovými slovy. Týden nato byl klient se svým webem třetí v Google. Zákazník sice zpočátku frflal a nechtěl mi dát přístup na FTP, ale nakonec jsem ho zdolal. Seznam se taky mírně ofrňoval, ale následné nasazení legendární Seo-lišty ho nadobro umravnilo a poskytl nemlich stejný místo. Třetí pozice, dobrá pozice,“ dodal pak své oblíbené heslo, na které byl pyšný, protože fungovalo i na platící zákazníky. Fakt, že první místo ve výsledcích vyhledávání byl jeho dlouholetý a prozatím nesplněný sen, zamlčel před SEOmanem a koneckonců i před klienty. Trojka je prostě sexy, připomněl si jednu povídku od Karla Čapka, od něhož přečetl ještě další dvě z nějaké kapsy. Nepamatoval si z které, ale věděl, že všechny tři povídky byly ustanoveny jako povinná četba a maturita byla za rohem. Celkově se ovšem při čtení nudil, protože to bylo dlouhé a navíc spoustě odstavců vůbec nerozuměl. Zlatej Twitter.
„Tož sorry, vole,“ umravnil se SEOman, „já to tak nemyslel. Jenže můj problém je, že celý klientův web je pořád totálně v prdelním propadu na deváté stránce. Tam se dokliká jedině degenerovaný jedinec a z toho se těžko vyklube lukrativní zákazník, že jo.“ Lukrativní bylo slovo, o jehož významu měl jen velmi mlhavou představu, ale znělo tak krásně odborně a mluvit česky a srozumitelně se poslední dobou stejně příliš nenosilo. Pokud by mluvil, jak mu zobák narostl, riskoval by, že mu budou lidé rozumět a pochopí, že ví o službě, kterou nabízí, naprosté hovno.
To samozřejmě ani jeden ani druhý nemohl riskovat a tak i své vymazlené webové prezentace vyšperkovali cizokrajně a velice vznešeně znějícími technickými termíny. V tom si oba rozuměli. SEO optimalizace je prostě vědecká disciplína, že jo, rozumíte, a čím méně tomu platící fouňové a neználci budou rozumět, tím rychleji nakynou seologická bankovní konta.
SEOman se zachmuřil, protože kvůli nepřejícnosti vyhledávačů byla tučná prémie v nedohlednu a definitivní ránu finančním rezervám zasadila jeho manželka, která si kdovíproč pořídila fungl nová silikonová prsa. Trojky. To bylo SEOmanovo druhé tajemství a jeho společník nic netušil. Ostatně i kdyby SEOgood tuhle informaci vlastnil, měl by ji totálně na háku, přestože trojka byla zjevně jeho osudovým číslem. I on měl svá tajemství. Kromě první pozice bylo jeho dalším a doposud také nenaplněným snem alespoň jednou polaskat ňadra bývalé ženy Jiřího Paroubka, což navenek vyhlíželo hodně úchylně, ale každý má přece právo snít si podle svého gusta, ni?
„Hele, musíme vymyslet, jak ty pitomý vyhledávače voblafnout,“ rozumoval SEOman, kterému kysele se tvářící servírka pomstychtivě donesla podměrečné pivo. „Musí přeci existovat nějaký fígl nebo fičura, která jim to nandá na celé čáře. Páč o tom, kdo bude první, nemůže přeci rozhodovat nějakej pitomej a veskrze anonymní kus programovýho kódu, no ni?“ Zase rozhodil rukama a tentokrát vylil donesený mok do přeplněného popelníku. Zachmuřil se. Zamyslel se. Ztuhnul a strnul. Dorazila totiž myšlenka a to se nestávalo zase tak často, aby její příchod mohl ignorovat.
Pozoroval nedostatečně dokouřené vajgly, jak se chaoticky a nevyzpytatelně vznášejí v rezavé tekutině plné popela, zbytků tabáku a několika mrtvých sirek a měl to. Ježíši, některé myšlenky jsou tak prosté, až jsou geniální. Musíte se ale poctivě ožrat, protože střízliví se jenom potácíte u země a oblaka jsou od vás na světelné roky vzdálená. Alkohol prý spojuje jinak těžce spojitelné mozkové synapse. Věda nelže.
Dilema, zda se o svůj objev podělit se svým protějškem, vyřešil SEOman poměrně rázně a po chlopsku. Jednoznačně pochopitelným gestem mávnul na servírku, odsunul nepoužitelný popelník doprostřed stolu, a podělil se o svůj nápad. Dokonce bez nároku na odměnu. Vykašlal se i na autorské právo. Alkohol v krvi občas mívá negativní důsledky a SEOman bude v budoucnosti svého rozhodnutí hořce litovat.
„Hele, vole, vidíš ten popelník? Ty vajgly, co plavou v kdysi pitný a teď smrdutý a předimenzovaný břečce?“ Předimenzované je taky bezva cizí slovo. Vzal ještě živou sirku a na pohled nechutný sajrajt kostrbatě zamíchal. „Nesmíš se mi ale chlámat, vole, mě to fakt napadlo až dneska, když jsem ty zbytky cigár v popeláku viděl. Všechno, co právě teď sleduješ, je hnus, břečka, humus a všechno. Chaos čili web. Ale všimni si,“ narovnal se a znovu zkusmo zašermoval sirkou v popelníku, „jak z toho krásně vyčnívají ty žlutobílé kousky cigaret. Není jich moc, ale jsou tam. Ty vole, hele, fakt jsou po ruce a jsou občas vidět a když na tebe přijde absťák, nemáš problém si je vytáhnout, usušit a blafnout, že ne? Stačí je najít. Jenom najít. A víš, jak je poznáš?“ Odmlčel se. Ještě pořád zvažoval, zda svůj nápad SEOgoodovi, který prozatím jenom nechápavě zíral, skutečně sdělit. Jenže nebylo cesty zpátky. Musel myšlenku vyklopit se vším všudy a také to udělal.
„Protože, ty pyčo vole, všechno co vidíš v tom jinak nehorázně rozměrným bordelu, jsou možná jenom pitomý vajgly, ale pořád ještě mají nějaký OBSAH, a proto je snadno najdeš a jsou tím pádem užitečné!“
No jo.