„Hrome,“ ulevila si v duchu mírně korpulentní a postarší odbarvená blondýna při pohledu na obrazovku, „zase nejde internet. Honzóóó!“ houkla pak nahlas směrem k miniaturnímu pokojíčku, v němž trávil čas u svého vymazleného notebooku její nezdárný pubertální syn. Jan Novák. Nebyl na zděděné jméno právě pyšný. Kromě toho, že bylo děsně obyčejné, se absolutně vůbec nehodilo do supermoderního kyberprostoru, v němž se zručně pohyboval jako pardál v pralese. Pro své cesty sociálními sítěmi a rozličnými diskusními fóry si tedy zvolil přezdívku údernější a vyloženě světovou.
Podepisoval se „The Brutal PitchiFuck“ a právě v tomto okamžiku byl zase omrzlý, že musí zvednout řiť a vyrazit na pomoc své matce, která internetu a všemu okolo zas tak moc nerozuměla. Je stará a nechápe moderní digitální médium, řekl si v duchu. On ano. Jednou spustil omylem Photoshop a zjistil, že je skvělým grafikem a webdesignerem. S otráveným výrazem ve tváři se líně doklátil do obývacího pokoje. „Zkoušela jsi restartovat počítač?“ otázal se profesionálně znuděným tónem, který odkoukal z jednoho populárního britského sitcomu. Odpovědí mu bylo vzteklé zamručení doprovázené hlasitým třeskem, jak matka nezvládaje své rozrušení nakopla nešťastný počítač. „Třikrát,“ procedila naštvaně a dodala: „Nechej si laskavě tyhle blbý otázky vod cesty a něco s tím udělej, jinak nebude oběd. Právě jsem hledala úžasný recept na nadívaného krocana v medové omáčce.“
Sklonil se k monitoru, kde se na bílém pozadí skvěl nepříjemný nápis „Stránku nelze zobrazit.“ Hmmmm. Divné, jemu vedle internet šlapal. Zkusmo zadal do adresního řádku URL svého oblíbeného testovacího serveru, prohlížeč se probudil k životu a dodal, co měl. Zase hmmmm. Banán.cz jede a Seznam.cz nikoliv? Většinou to bývá naopak, rozumoval, a příštích několik hodin strávil bojem s počítačem, routerem, modemem a také prohlížečem, který cokoliv, co nějakým způsobem pocházelo od přední české internetové firmy, zatvrzele odmítal zobrazit. Nebyl v problému a bez oběda sám, ale v té chvíli ještě nic zlého netušil.
Otvírák pravidelné podvečerní zpravodajské relace nejsledovanější české televize zařídil reportér s legračním mickymausovským účesem na hlavě. Kamera ho v přímém přenosu zabírala, jak s očima navrch hlavy stojí před několik metrů hlubokou dírou, kterou původně zaplňovaly základy moderní kancelářské budovy. „Jak sami vidíte,“ hlásil reportér rozechvělým hlasem, „po budově, v níž měla sídlo největší česká internetová firma Seznam.cz, nezbylo nic jiného, než tato obrovská jáma,“ kamera se zálibně porochnila ve změti trubek a popadané hlušiny, „do níž by se vešlo třiadvacet automobilů Škoda Superb a jedna Fabia." Vložený graf plasticky ukázal v díře naskládané automobily. "Nikoho ze zástupců společnosti se nám, bohužel, nepodařilo kontaktovat, protože jsou prý všichni pohřešovaní, ale jak prohlásila dotázaná mluvčí Policie ČR, o teroristický útok se zřejmě nejedná. Podařilo se nám,“ dodal důraz na slovo nám, aby bylo divákům jasno, „objevit jediného očitého svědka celé podivné události.“
Ozvalo se rozrušené šeptání, obraz se zavlnil, objevil se nechápavý reportérův pohled a následovalo několikavteřinové ticho, což se všeobecně v mediálních kruzích považuje za sabotáž. „Aha, hm, chrmf, jo, takže bohužel svědek zmizel a není k nalezení. My ale budeme celou situaci nadále sledovat a jakmile budou k dispozici další novinky, budeme vás neprodleně informovat.“ Reportér si ulehčeně oddechl, zrušil si pitomý účes a obrazovka nabídla dychtivým divákům významnou zprávu o ženě, která se rozhodla, že se stane nejtlustším člověkem na světě.
Jediným očitým svědkem byl zarostlý a podvyživený bezdomovec Ráďa, který první jarní, ale hodně chladné dny, trávil v suterénu právě zmizelé budovy. Co doopravdy viděl, zůstalo bohužel široké veřejnosti utajeno. V zákulisí televizního štábu se ovšem šuškalo, že onen člověk byl notorický alkoholik, který kudy chodil, tudy trousil poznámky o tom, jak už byl sedmkrát unesen mimozemšťany. Prý se mu nějakými záhadnými nástroji dloubali v mozku a vůbec prováděli různé nechutné experimenty. Nejen s hlavou, ale i s pohlavím. To byl možná také jeden z důvodů, proč se česká policie při pátrání po něm příliš nepřetrhla. Tajemství tak mělo zůstat tajemstvím navždy. Jenže právě onen bezvýznamný odpadek civilizované moderní společnosti vlastnil informaci, která by vyšetřování záhadné události posunula o několik kroků dál. Staré přísloví, že sytý hladovému nevěří tak znovu potvrdilo svou aktuálnost.
Ještě týž den, kdy zmizela budova a následně se odmlčely všechny servery provozované společností Seznam a.s., se pochopitelně ocitl na tapetě přímý konkurent. Veřejnost miluje konspirační teorie a tak většina menších zpravodajských serverů samozřejmě hbitě zareagovala a kromě Reflexu, který právě ten den začal litovat, že své články zpoplatnil, bylo hlavní zprávou zmizení Seznamu z povrchu českého digitálního světa. Redaktorům bylo okamžitě jasné, kdo za touto záhadnou událostí stojí.
Když navíc nakrknutých několik miliónů českých uživatelů přišlo o svou domovskou stránku, obrátili se po několika hodinách marného bloudění v podstatě k jediné možné konkurenci. Což mělo za následek definitivní pád už tak na hraně pracujících datacenter a celá infrastruktura českého Google se zhroutila jako domeček z karet. Téměř čtyřiadvacet hodin tak nefungoval ani vyhledávač světově proslulý a veskrze spolehlivý. Monitorováním zahraničního zpravodajství se také ukázalo, že stejný osud jako Seznam.cz postihl i čínský vyhledávač Baidu, po němž zbyla pouze jáma, do níž by se vešlo třistasedmdesátdva Mercedesů a jeden Mini Cooper (zdroj: BBC News).
Nadnárodní firma Google Inc., která se nikdy netajila tím, že by ráda ovládla internet tak nějak celosvětově, se ústy své nové a narychlo jmenované mluvčí Dagmar Honsové, od jakékoliv účasti na této digitální sabotáži naprosto a kategoricky distancovala. „Český trh pro nás není atraktivní a Seznam.cz jsme nikdy nepovažovali za svou konkurenci,“ prohlásila usměvavá mluvčí, „ostatně podle propočtů našich inženýrů by náklady na likvidaci konkurenční společnosti tímto způsobem daleko přesáhly možné dosažitelné zisky. Z ekonomického hlediska by to celé nemělo smysl,“ uzavřela a k zármutku všech skutečných meteorologů se vrátila zpět k předpovídání počasí. Později se ukázalo, že moc pravdy se v jejím prohlášení neskrývalo. To ale nebylo nic překvapivého. Úkolem mluvčího totiž není pravdu sdělovat, nýbrž pravdu skrývat.
Velkou odezvu ovšem tajemná událost vzbudila na české politické scéně. V obou ideologicky znepřátelených táborech vypuklo peklo, protože spousta peněz investovaných do internetové předvolební kampaně zmizela v nenávratnu. Kategoricky se vyjádřil šéf politické strany s růží v logu: „V mimozemšťany nevěříme, i když vláda s nimi by pro nás byla přijatelnější, než spolupráce s pravicovými zloději. Určitě se tedy jedná o spiknutí modrých ptáků, jejichž jediným cílem je rozkrást beztrestně celou naši republiku. Ostatně jeden pták byl nad místem události k vidění a zachytila ho naše skrytá kamera.“ Prohlášení se ale záhy ukázalo jako liché, bezzubé a mířící špatným směrem, protože ztráta zaplacených reklamních pozic postihla všechny strany bez rozdílu.
Parlamentní vyšetřovací komise, která byla o dva dny později narychlo spíchnuta bez jakýchkoliv zbytečných obstrukcí, byla pověřena úkolem vnést do celé podivné události jasno.
Co ale komise vyšetřila a kdo skutečně stál za zmizením Seznamu, se dozvíte až v příštím díle.