"Neschopná banda brouků Pytlíků," ulevil si reklamní agent - druhý internetový TM nahlas, "a přitom si říkají programátoři! Fušeři, nic jiného nejsou." Spravedlivé rozhořčení v něm doutnalo a žhnulo, až hrozilo přehřátí organismu. Nasazení nového fulltextového robota verze 3.0 způsobilo ve výsledcích vyhledávání digitální tsunami. Vlna změn se přiřítila bez varování a smetla s sebou všechny pracně budované pozice. Když se pomyslné rozvířené bahno usadilo, nezůstal kámen na kameni. Ani web na webu. Otravná poziční válka mohla vypuknout nanovo.
Jeho stálí zákazníci začali propadat panice, především proto, že většina z nich Stopařova průvodce nečetla. On ano, třikrát, ale v tuhle chvíli mu znalost legendárního románu byla platná asi jako moderátorce televizních novin znalost vogonské poezie. I když některé reportáže, především ty označené titulkem "živě", často svou nesrozumitelností vogonské verše nápadně připomínaly. Uchechtl se a pak zvážněl.
Protože bylo hůř. Jeho oblíbená kulaťoučká číslíčka totiž zaznamenala drtivý propad, občas málem do mínusu. Miloval ranky. Uchvátila ho jejich jednoduchost a pochopitelnost. Protože každý zákazník, včetně internetových paniců, pochopil, že je-li jeho web obdařen číslem sedm, je to o čtyři víc než tři. Což je dobře! Zbožňoval ta numera natolik, že jim soukromě říkal rančíčky a skládal pro ně básničky. Za obvzláště povedenou pokládal veršovánku s názvem "Ty můj milý ranku, digitální vánku. Kde jsi? Kde jsi?" A teď bylo kvůli neumětelství několika programátorských břídílů všechno v hajzlu.
K programátorské profesi nikdy netrpěl přehnanou úctou, především proto, že modernímu řemeslu moc nerozuměl. Většinu z těch samozvaných géniů navíc považoval za absolutní mimoně, což mohl doložit názorným příkladem jednoho ze svých sousedů, který se programováním živil, protože měl obě ruce levé. Kdo ví, možná i obě hemisféry. Pojem "levý mozek" si prozatím hýčkal pro pozdejší použití. Ostatně - co byste si vy pomysleli o zarostlém a nikotinem páchnoucím individuu, které vás každý den místo standardního oslovení pozdraví nesrozumitelnou hláškou "Hello, world?" Správně - totéž, co si myslel i reklamní agent - druhý internetovýTM. Blbec.
Jenže podobné úvahy nikam nevedly. Hned druhý den po nasazení fungl nového robota odbavil víc telefonických hovorů a e-mailových zpráv, než za poslední rok svého fungování v oboru internetový marketing. Nejméně stoosmdesátkrát musel pronést větu, která se mu příčila a nedělala mu dobré jméno.
Vystupoval totiž jako génius, který všechno ví, všechno zná a nic ho nemůže překvapit. V podobném duchu si vyrobil i úžasnou webovou prezentaci. Roztřeseným hlasem pronesené prohlášení ve znění "zatím nevím, fakt nevím" tím pádem neuspokojilo ani jeho, tím méně zákazníky. Otázka, kterou si musel položit, zněla sice prostě, ale obsahovala v sobě jednoznačnou výzvu. Co teď? A co potom, až do českých internetových končin dorazí verze 4.2? Zamyslel se. Hlubina myšlení hadr.
Řešení dorazilo zčistajasna asi týden po katastrofě. Bylo prosté, leč nezvyklé. Objevné a přitom funkční. Finančně zajímavé a bezpečné. Stačilo málo - navázat spolupráci s velkou nadnárodní korporací, které se v online světě zoufale nedařilo a zavázat se k propagaci jejího výrobku. Fakt, že digitální produkt vytvářeli také programátorští podivíni, možná ještě větší nemehla, než ti z českého fulltextu, ho rozhodit nemohl. Peníze hovořily jasnou řečí.
Sesmolil si tedy údernou a trefnou odpověď. Tu pak nezměněnou posílal všem klientům, kteří si houfně stěžovali na propad svých webů ve výsledcích hledání. Diktoval ji do telefonu, rozesílal elektronickou poštou a jeho konto bobtnalo. Zněla takto:
"Seznam? Neznám.
Jsem king, používám Bing!"