O necelé tři stovky světelných let dál držel pod krkem dva vystresované tajné agenty zástupce ředitele Galaktického ústavu pro dohled nad primitivními planetami a nešetřil sprostými slovy. „Máte, gurva, vůbec představu, jakou katastrofu jste zavinili svou neschopností? Packalové! Víte, kolik vaše výprava na Zemi stála daňové poplatníky?“ Oba zmatení jedinci jako jeden muž vytáhli ze záňadří sofistikované kalkulačky a začali provádět složité výpočty. „To byla řečnická otázka, vy hňupi!“ neudržel šéf vztek na uzdě a rozmlátil starožitný porcelánový hrneček plný pravé brazilské kávy. Hustá tekutina se rozprskla po místnosti a vybavila sněhobílé stěny kanceláře tmavě hnědými skvrnami, které svým rozložením připomínaly několik posledních hypermoderních fekalistických děl známého umělce Krúti Kruťáče ze soustavy Antares.
„Znáte přeci hlavní krédo a smysl existence našeho Ústavu?“ vypálil otázku. „Cílem je dohlédnout, aby technologický rozvoj mentálně nevyzrálých civilizací probíhal evolučně, nikoliv revolučně, a podle schváleného plánu. Pane!“ ozvalo se dvojhlasně. „Správně,“ uklidnil se trochu šéf a dodal: „Vzpomeňte si na hodiny galaktické historie, jaký to byl tenkrát průser, když lidstvo objevilo skutečnou sílu atomu o dvě stovky let dříve, než mělo povoleno. A kolik hrdinných průkopníků zahynulo, než se nám podařilo navázat styk s rozumnými zástupci lidské civilizace, kteří sdílejí stejný názor, jako my. Tunguzka. Roswell. Namátkou. Nemůžeme si prostě dovolit další podobná selhání,“ dokončil myšlenku a zeptal se: „A teď mi konečně srozumitelně vysvětlete, co se vlastně v tom odporném hnízdu pozemské neřesti doopravdy stalo?“
„No, pane,“ ujal se slova menší z agentů s krycím jménem Hluf, „kolem sledovaného objektu se motala spousta podezřelých bytostí. Podle toho, co víme, poflakovali se na místě dva soukromí detektivové, jakýsi ušmudlaný zarostlý obejda, který nakonec tělo objevil, a také ředitel jedné významné pozemské softwarové firmy. Ten ale při pohledu na prsatou barmanku záhy znervózněl a po několika chvílích se vypařil, mumlaje si polohlasem něco o Perlové ulici. Tomu jsem moc nerozuměl. Objekt seděl asi hodinu v koutku místnosti a něco kutil na zastaralém přenosném počítači, poté vyjmul z náprsní kapsy optický disk, cosi na něj zapsal, zaklapl víko a odešel na pánskou toaletu. Tedy, na záchod. Hm. Prostě vydal se zbavit tělo přebytečných tekutin nahromaděných při popíjení nějakého tmavě červeného alkoholického nápoje...“ pohlédl do svého elektronického záznamníku, „jo – Svatovavřinecké, vinné sklepy Valtice, ročník 2002.“
„Archív to byl, vole,“ doplnil ho vyšší agent zvaný Kluf a dokončil zprávu: „Když s očima navrch hlavy vyběhl z toalety ten anarchista, neváhali jsme a vyrazili zjistit, co se vlastně stalo. Objekt ležel zhroucený pod větracím okénkem a nejevil známky života. Archaický přenosný počítač ležel v pisoáru a po optickém disku nebylo ani stopy. Protože sledovanému už nebylo pomoci, proklepli jsme alespoň ten počítač, ale kromě velké spousty obrázků neoblečených tvorů ženského pohlaví zjevně pozemského původu se v něm nic podstatného nenacházelo. Tak jsme ho spláchli a vytratili se ještě před příchodem policie. To je v kostce vše,“ dokončil Kluf hlášení a úlevně si oddechl. Šéf se zachmuřil a chtěl něco sžíravého dodat, když vtom se rozblikala červená kontrolka na horké lince komunikačního zařízení. „Gurva,“ řekl otráveně, „teď půjdu na kobereček já. Vy dva mi zmizte z očí. Až do vyřešení případu jste suspendováni. Vraťte mi placky, diáře, komunikátory, teleporty a také,“ vyrobil hrůzostrašně přísný pohled, „ten přenosný disk s hanbatými obrázky pozemských žen, co schováváte v levé kapse!“ Oba agenti učinili požadované a velmi tiše a disciplinovaně opustili zaneřáděnou kancelář.
Krizové zasedání Galaktické sedmadvacítky se z diplomatických důvodů konalo v hlubokém vesmíru, mimo zájmové vlivy zúčastněných zástupců jednotlivých civilizací. Setkání se s ohledem na blížící se intergalaktické volby uskutečnilo pouze virtuálně pomocí videokonference ve stylovém salónku hyperprostorové obchodní lodi Čmelák. Před každými volbami je totiž nutné daňového poplatníka názorně přesvědčit, že to s úsporami myslí jejich zvolení zástupci naprosto vážně, což je milosrdná lež fungující napříč celým vesmírem. Z pohledu pozemšťana pak byla přítomná sestava bytostí prapodivnou sbírkou nevzhledných a nestandardních tvarů, údů a paúdů. Počet zrakových čidel zírajících z plazmových obrazovek převyšoval virtuálně přítomné bytosti asi sedmkrát, a to prozatím chyběl oficiální zástupce pozemské rasy. Obrazovka zůstávala přes veškeré pokusy o navázání spojení tmavá a luxusním salónkem se začal ozývat nervózní šepot.
Ředitel Galaktického ústavu pro dohled nad primitivními planetami se právě chystal ujmout slova a uklidnit reptající zástupce vyspělých civilizací, když vtom se monitor rozjasnil, chvíli pomrkával a nakonec ve věrných barvách zobrazil zarostlého, notně ušmudlaného a evidentně nakrknutého Pozemšťana.
Dokončení bohužel až příště.