Bar se jmenoval „Na scestí“ a poskytoval útočiště prapodivným existencím všeho druhu. Asociálům skutečným i těm z přesvědčení. Rozervaným filosofickým duším, jejichž nekonečné debaty o pozitivech absolutistické monarchie nedovzdělanou barmanku nudily k uzoufání. Azyl zde nacházely také děvy mravů lehčích a jejich klienti s naditými prkenicemi, kteří se snažili vypadat tak nenápadně, až tím byli nápadní. Ke stálým návštěvníkům, a především konzumentům mnoha různých druhů alkoholických nápojů, patřili i zneuznaní géniové a podivínští vynálezci pitomostí v praxi nepoužitelných. Nebožtíci ale do zapadlého podniku zabloudili málokdy.
Premiérového umrlce objevil na lehce zatuchlém záchodku zarostlý anarchista přezdívaný „Čurda“, pocházející údajně odněkud z neprobádaných hlubin mongolských stepí, který dodnes řádně nezvládal srozumitelně vyslovit ryčné české „r“. Přestože ideologie, kterou vyznával, nepatřila k nejmírumilovnějším, nález mrtvoly v těsné blízkosti zapáchajícího pisoáru ho notně vyděsil. Děs a zmatek následně vypukl i mezi ostatními individui posedávajícími v zakouřené místnosti, když vyběhl z toalet a za divokého máchání rukama vykřikoval: „Mltvola! Mltvola! U pisoálu! Mltvola!“ Většina z přítomného osazenstva absolutně netušila, o čem mluví, a tak se raději po anglicku zdekovala. Dva podezřelí týpkové v kravatách, kteří do té doby mlčky postávali u barového pultu, a zálibně zírali do rozměrných hlubin barmančina výstřihu, na sebe zděšeně pohlédli a vypařili se také.
Rozvahu tak zachovala pouze životem protřelá barmanka, která vynervovaného „Čurdu“ vmanévrovala na barovou stoličku, vpravila do něho pořádného stakana pravé ruské vodky, a šla se osobně přesvědčit, že muž zhroucený u stěny je naprosto a bez výhrad mrtvý. Byl. Což o něco později potvrdil i povolanými policisty přivolaný soudní lékař. „Je definitivně a neodvolatelně tuhej, hoši. Hoďte mi ho fofrem na pitevnu,“ prohlásil unaveně, sbalil si fidlátka a vyrazil domů věnovat se své protivné a mrzuté manželce, která byla jako na potvoru obdařena zdravím přímo zázračným. Každý si holt nese své břímě, rozumoval a na cestu si dopřál dvě excelentně vychlazená piva, poskytnutá mu jako pozornost podniku. V jeho domácnosti totiž vládla přísná prohibice, a tak ho mimoděk docela morbidně, ale s ohledem na jeho profesi celkem pochopitelně, napadlo, že by mohli v tomhle bohem zapomenutém baru nacházet mrtvá těla klidně každý den. „Ale fuj, nebuď chuj,“ sebekriticky se otřásl a opustil spěšně místo činu.
„Měli jste ho, kurva, hlídat, pitomci! A ne čumět babě do výstřihu! Idioti!“ Šéf soukromé detektivní kanceláře, který dostal významnou zakázku pocházející z vyšších státních míst a který tušil, že značná odměna se ztrácí v nedohlednu, vypadal nasraně. Byl nasranej. „Jenže, šéfe,“ osmělil se jeden ze sprdnutých detektivů, „na hajzlík nikdo nešel. Sledovanej borec se vrtal ve svém noťasu, pak ho sbalil do podpaží a šel se vychcat. Asi.“ Pokrčil rameny. „A po něm tam už nepáchla ani noha. Ani vokýnkem vod záchodu se tam nikdo nemohl propašovat, je mrňavý. To jsme si pochopitelně ověřili předem.“ Zazvonil telefon na šéfově stole a oba nešťastníci byli mávnutím ruky propuštěni. „Stejně máte po prémiích,“ vyslal ještě majitel agentury myšlenku do zavírajících se dveří kanceláře. Pak už jenom mlčel, poslouchal a barva jeho obličeje pomalu nabírala brčálový nádech.
V dokonale elektronicky odstíněné kanceláři jedné velké a významné softwarové firmy se rozhostilo nervózní ticho. Šéf oddělení zodpovědný za výzkum, vývoj a digitální špionáž byl evidentně celý nesvůj. Vše, co doposud zjistil a informace, které posbíral z různých zdrojů, přednesl přítomným, ale sám si nebyl tak docela jist, co se vlastně doopravdy stalo. Tušil jediné. Zvoral sledovačku ve spřátelené zemi a bude mít na pár let zaražen postup. Pokud z problému nějak šikovně nevybruslí a nehodí odpovědnost na někoho jiného. Jak už to tak bývá zvykem. Toho podivína pravidelně navštěvující bar nevalné pověsti prostě nikdy neměl pustit z merku. Ale hrome. Metropole České republiky vybízela k tolika radovánkám, že by si připadal jako blbec, kdyby se cele věnoval jenom své práci.
Pokračování příště.