Věděl, že díru do rozkošatělého a nepřehledného internetového světa neudělá, když si nezvolí tu správnou přezdívku. Jednoznačně a definitivně ho identifikující virtuální identitu. Občansky se totiž jmenoval dost blbě a bylo mu jasné, že se svým celým jménem sklidí tak maximálně posměch či potutelné úsměšky. Znal samozřejmě příběhy jiných slavných internetových osobností, které disponovaly tak údernými přezdívkami, že pod jejich pravými jmény je neznal prakticky nikdo. Tak by to mělo být. Co komu do jména, že? Není důležité, kdo jsem, ale co jsem. Nebo naopak? Nemohl se rozhodnout, která varianta je správná, ale jedno věděl naprosto jistě. Ke svému přijetí do světa vyšší webdesignerské společnosti potřeboval úderný nick. A také znalosti, jistě. Lépe se ale studuje, když už víte, že jste někdo, než když netušíte, kdo vlastně jste. Zpočátku jste totiž nikdo, což je jako přezdívka těžko použitelné.
Prvním jeho popudem bylo nechat se inspirovat ostřílenými veterány digitálního světa. Jenže zjistil, že tudy cesta nevede. Drze si vypůjčit cizí přezdívku nebylo z celkem pochopitelných důvodů reálné a pak – většina z nich byla tak zoufale neoriginální, až se mu chtělo zvracet. Namátkou – Arthur Dent. Vykradeno z literární sci-fi pecky nějakého cizozemce Adamse, jejíž první díl poctivě přečetl, ale nepochopil. Nebo Pixy. Nic geniálního na tom nebylo, navíc při svém brouzdání webem zjistil, že málokdo si pamatuje, kde se v jeho virtuálním jméně píše měkké a kde tvrdé „y“. Představa, že jeho geniální nick bude nějaký mlamoň komolit, mu způsobovala potopudné noční můry. Nespavost a navíc impotenci.
Říkat si Filosof je taky pěkná hovadina, když s odřenýma ušima vystudoval technickou průmyslovku a historie lidstva pro něj byla jednou velkou neznámou. Dodneška se kupříkladu domníval, že Sokrates je fungl nově stavěný evropský satelitní systém. Ten se ale jmenoval Galileo, což byla shodou okolností významná historická postava, o níž matně tušil, že měla něco společného s hvězdami. Ne, to byl Casa Nova, opravil se vzápětí a pokračoval ve svých úvahách dál. Stejně už touhle přezdívkou nějaký vořech disponoval, pokud mu bylo známo. Ne. Ne.
Plaváček. Taky solidní krávovina, řekl si a zavrtěl hlavou. Navíc totálně neoriginální a bezvýznamná, protože náhodou pohádku o třech vlasech dědka Vševěda znal nazpaměť. Chytrý byl totiž dědek, nikoliv zloděj jeho vlasů. Nehledě na fakt, že byl zapřísáhlý neplavec a z dostupných tekutin uznával výhradně dobře vychlazenou dvanáctku podávanou z roztomilých rukou prdelaté servírky v hostinci „U bílého koně“, který měl kdovíproč ve znaku temně černého arabského plnokrevníka. Štamgasti servírce říkali „Prdelanda“, což sice mělo punc reality, ale o moc objevnou přezdívku se nejednalo. Svět je divný.
Ne, tudy cesta nevede. Kašlu na inspiraci a obrátím se sám do sebe. Řekl si. Položil si otázku, co ho nejvíc identifikuje. Co má nejraději. Za co by dal život. Na co skutečně ve dne v noci pomýšlí a co ho naplňuje. Uspokojuje. V ten okamžik se spoutaná mysl odebrala do jasnozřivých výšin a našla nebeské řešení. Přezdívka spatřila světlo světa a opanovala celou jeho mysl. Byla dokonalá, přesná a jeho celého vystihující. Geniální, neotřelá a plodná. A nefunkční.
Nedala se totiž v praktickém světě snadno použít. Většina diskusních fór už dávno disponovala sofistikovanou antivulgární ochranou a podobná slova měla na svém blacklistu ve všech možných podobách. Nechat se diskvalifikovat hned na počátku své cesty ke skvěle placené webdesignerské nebo programátorské profesi neměl v úmyslu. Ještě vlastně nevěděl, co přesně bude, ale nějak si nakonec vybere. Webových technologií bylo na světě přehršel a každá z nich z něj mohla udělat milionáře. Když se ji naučí. A že to zvládne, nepochyboval ani na okamžik. Problém byl ve výběru. Ale to už půjde, hlavně nick.
Hlavně nick, zadumal se a hledal alternativy k přezdívce, kterou si už v duchu vybral. To byl prostě celý on a vymyšlené přezdívky se nevzdá, kdyby čert na koze jel. Nezahodí to, co má nejraději a pro co ve dne v noci žije. Teď jenom najít vhodné a bezpečné synonymum, povzdechl si a nastartoval světoznámý vyhledávač. Po necelé půlhodině měl po ruce správnou variantu, provedl registraci na několika oblíbených diskusních fórech a rozhodl se, že absolutně propadne studiu technologie zvané ASP.NET. Nakoupil literaturu, zahltil oblíbené položky ve svém prohlížeči a vrhl se po hlavě do studia. Toho dne vyrazil Klitoris na strastiplnou cestu do webdesignerského nebe.
O deset let později.
Kniha nazvaná „Úvod do ASP.NET“ obsahovala téměř sedm stovek nesrozumitelných a hustě mimozemskými kódy popsaných stránek. Klitoris, ač nerad, svou pouť za úspěchem na internetovém poli vzdal a zkusil přijímací zkoušky na vysokou školu. Praktické zkoušky složil hned napoprvé a tak se dnes bez internetu obejde.
Na zlatem orámovanou cedulku na dveřích své ordinace, obsahující kromě jména a funkce i cool nadnárodní reklamní slogan, byl právem pyšný a na pracně vymyšlenou virtuální přezdívku už dávno zapomněl. Přesto mu denně připomínala, odkud přišel.
Byl totiž:
MUDr. Vendelín Vložka, gynekolog. Allways k vašim službám.