Celý den stál za baterky. Neočekávaný výpadek optického kabelu kdesi na trase mezi Prahou a Brnem způsobil zácpu na digitální výpadovce a prostý český vyhledávací robot zvaný „Trilo-bit“ musel za svým cílem oklikou přes San Diego. Nejenže ztratil drahocenný čas, ale ještě se cestou míjel s věčně nafrněnými a nablýskanými americkými roboty, kteří málem ani neodpověděli na pozdrav. Když ho míjeli nadpozemskou rychlostí, ozvalo se jenom svištivé „gooooooooooooooooooooooogle“ a to bylo vše. Fouňové. Děsně žerou svou práci, krizi na ně. Ke všemu ho už od božího rána trápila nevolnost přicházející odněkud z oblasti třistasedmdesátéhosedmého řádku zdrojového kódu a vůbec se nějak necítil ve své kůži. Celkem vzato celá dnešní šichta stála za hovno.
Většinou vyhledávacích nádeníků toužebně očekávaný příchod „Velkého Apgrejdu“, který měl digitální dělnické třídě zpříjemnit pracovní život, se evidentně někde zadrhl. Navíc stál před „Trilo-bitem“ obrovský úkol prokousat se několika šíleně zprasenými weby, jejichž tvůrci zřejmě neměli absolutní potuchy, jak mu komplikují práci. Najít nějaký relevantní text nebo kvalitní odkaz mu v houštině nadbytečných há-té-em-el značek a javascriptových hieroglyfů zabralo spoustu času a tak si alespoň dovolil malou zlomyslnost, když nešťastně zbloudivšího čínského robota nasměroval do fikaně zacyklených českých MFA webů a v duchu si představoval, jak šikmáček bloudí a sype ze sebe kurvy vyvedené v nesrozumitelné znakové hatmatilce. Zašklebil se, ale dobrá nálada mu nevydržela nadlouho.
Dělnická třída to nikde ve světě nemá jednoduché a vyhledávací roboti, kterým se říká nehezky znějícím cizojazyčným termínem „crawleři“, nebyli výjimkou. Odbory neexistovaly, a že by mělo dojít k nějaké zázračné změně, se očekávat nedalo. To je furt – zaskoč támhle nebo semhle, tohle prozkoumej, támhleto přines a hlavně nepřehlídni žádný odkaz a tak pořád dokola. Jo, to takový velký geniální „Indekser“ si hezky hačá na prdýlce na hotové haldě doneseného zboží, ve které se s moudrým výrazem přehrabuje a ještě se tváří, jakou že nám dělá milost, když nám dává práci. Do celého divokého pracovního rytmu vám navíc čím dál častěji spadne prioritní výzva formuláře zvaného „Ad-ďák“ a donutí vás přepracovat logisticky chytře vyšpekulovanou trasu a můžete začít s plánováním cesty nanovo. A toho smetí, co se na webu povaluje. Uf. „Trilo-bit“ si velmi často připadal jako digitální popelář a přehrabovat se v odpadcích bytostně nesnášel. Jo, kdyby se víc mazalo, povzdechl si a držel palce Arthurovi.
Uznání za dobrou práci se za celý svůj elektronický život nedočkal a pokud už se někde objevila pochvala za pěkný relevantní výsledek vyhledávání, byla udělena všemocnému „Indekseru“ nebo takřečenému „Webmodulovi“, který ne zcela nepodoben lidskému Bohu rozhodoval o tom, co bude hledajícímu návštěvníkovi předloženo. Mezi prostým vyhledávacím lidem se šuškalo cosi o korupci a „Trilo-bit" byl ochoten všem těmto fámám uvěřit, protože při každém „Velkém Apgrejdu“ slízli smetánku prioritně ti nejvýše postavení. Kdo ví, čím programátory upláceli, nejspíš jim lezli do prdele, jak už to tak bývá, ale co tam pak dělali, to přesahovalo naprogramovanou „Trilo-bitovo“ představivost.
A tak se flákal. Do zadku nikomu nelezl, především proto, že „Indekser“ ve své poslední beta verzi byl věčně načuřený a autoritativní a kromě toho žádnou viditelnou prdel neměl. Přeci se nepřetrhnu, říkal si moudře a s každým webem si dával hodně na čas. Hezky po česku občas některý vynechal a přestože nepatřil k nejnovějším modelům obdařeným umělou inteligencí, vždy si dokázal najít spoustu hodnověrných vysvětlení, proč svou práci nemohl dokončit. K jeho oblíbeným patřila výmluva na dočasnou nedostupnost webu ve chvíli jeho příchodu, což se nedalo nijak ověřit, a tak přes poměrně hektické pracovní nasazení žil „Trilo-bit“ relativně pohodový život. Alespoň ve srovnání s věčně vystresovanými a uřícenými zahraničními kolegy.
Vzpomínal si třeba, jak se svými stejně vytíženými spolupracovníky objevil perfektně zpracovanou flashovou aplikaci, plnou dobrých digitálních pochutin, virtuálním rumem počínaje a elektronickým šampaňským konče. Dokonce se na stejném místě kdovíproč objevily dvě raně vývojové fáze ruských fulltextových robotek a šťabajzny to byly k nakousnutí, ne že ne. Digitální mejdan pak trval skoro čtrnáct dní, během kterých index českého fulltextu pěkně ležel ladem. Vida - a taky to šlo. Nikdo se neposral, že jo.
Mudroval a přemýšlel, jak se po delší době znovu a nenápadně spojit se vstřícnými východními robotkami, které se evidentně také při práci nepřetrhly. Život přeci není jenom dřina, i zábavy je třeba. Řekl si, a neprodleně a bez povolení z vyšších míst odfrčel na dle jeho názoru zasloužené déletrvající volno. Zaplave si v perfektně sémanticky a přístupně zpracovaném kódu webu vytvořeného věhlasnou českou webdesignerskou společností a okusí slasti zahálčivého života.
Jo. A pokud neumřel, plave tam dodnes.
P.S. Za ilustraci děkuji Daliboru Tydlačkovi.