Celou svou bytostí nenáviděl tu bandu rovnodušných a přestárlých webdesignerských páprdů, kteří už jenom svou prostou existencí kladli překážky nově nastupující webdesignerské generaci. Generaci přístupnější moderním a inovativním technologiím. Ajaxu, Béjaxu a Céjaxu. Budil se zbrocený potem a s pocitem hnusu zapínal počítač, protože věděl, že zastaralým názorům internetových dinosaurů prezentovaným na jejich blozích prostě neunikne. Jeho poslední sen byl obzvláště hrůzně hrůzný.
Ocitl se zcela osamocen v temné místnosti s jednou miniaturní větračkou, zlověstné ticho rušilo jen zmatené bzučení polomrtvé masařky a vzdálené dialogy vymírajících racků chechtavých hledajících polomrtvé masařky, protože ryb nebezpečně ubývalo. Vrznutí bytelně oplechovaných dveří probudilo odpočívající potní kanálky a nešťastný mladík se začal hojně potit i na místech, kde se obvykle nic takového nedělo. Zavřel oči a modlil se k všemocnému MacDonaldovi, aby ho ušetřil dalšího trápení.
Do pusté místnosti vstoupily tři podivné postavy a jeden přerostlý pes, který vyhlížel spíš jako statný jelen bez paroží. Téměř dvoumetrový habán se s roztomilým výrazem na tváři blížil jako první a v ruce třímal bezmála třísetstránkovou bichli v pevném obalu s titulem „Přístupnost na webu“. V těsném závěsu za ním s nakousnutým jablkem v ruce kráčel mírně obézní a zjevně nakrknutý guru české webdesignerské scény. I on byl vybaven knihou, ovšem vytesanou v křemeni, pod jejíž tíhou se mírně prohýbal. První slovo knihy vysázené Palatinem a znějící „Dogma“ nevěstilo příjemné zážitky. Poslední člen tajného bratrstva byl vybaven rozkošným bílomodrým záchranným kruhem kolem pasu a oblečen do sto let starých červenobílých plavek vypadal jako parodie na devatenácté století. Usmíval se jako jelimánek a byl týden neholený. V ruce mu volně povlával papírový seznam obsahující členy poroty Interzenu, kde bylo velkým rudým kroužkem označeno jeho jméno. Obrovský a evidentně nevychovaný čokl mu počůral levou nohu a poničil fungl nové pravé Adidasky. Zmetek.
Věděl, že je zle. Proč jenom nedržel klávesnici na uzdě a neodpustil si kousavý komentář na blogu jednoho z těch starochů. Mohl tušit, že tohle bratrstvo je vražedně všemocné a na českém internetu se prostě nedá nic utajit. Nadával si do blbců a věděl, že to nejhorší teprve přijde. Přišlo. Obtloustlý a dlouhý ho beze slova obestoupili a v dokonalé shodě ho začali střídavě mlátit po hlavě donesenými knihami. Ticho přerušované pouze dutými zvuky vycházejícími z jeho lebky působilo zlověstně až hororově. Skrz slzy bolesti mladý webdesigner zjistil, že rány kvalitní laminovanou knihou bolí víc, než údery kamenným Dogmatem. „Už ani ten křemen není, co býval,“ povzdechl si a trpěl.
Poslední těžký úder ho probudil. Pomstychtivý úsměv záchranáře v červenobílém se pomalu rozplýval a postupně se měnil na spokojeně spící přítelkyni navlečenou do červenými a bílými pruhy vybavené sexy noční košilky. Zjistil, že tluče hlavou o noční stolek, potí se doopravdy a jinak čistotná perská kočka mu pochcala peřinu.
Ještě otřesen z hrůzného snu šel, nastartoval Visty a zveřejnil svůj komentář, za který byl potrestán předem a nevinně. Přijde-li trest dřív než provinění, člověka to prostě nasere. Abyste alespoň měli důvod mě mlátit, tak tady to máte, pomyslel si hořce, načež odeslal komentář v následujícím znění:
„S úctou k Vašemu věku, pane Plaváčku, svět webdesignu se vyvíjí velice rychle a mladí webový vývojaři jsou o krok napřed. Napřed díky lepší schopnosti učit se a také liberárnímu přístupu k novým věcem, technologiím praktikám apod. Podívejme se, kde jsme byli před pouhými 4mi lety - všichni s úctou četli Pixyho dogma a dnes? Dnes se toto jméno ztrácí někde v propadlišti webdesignových dějin. Pane Plaváčku, odvedl jste na poli českého webdesignu kus dobré práce, děkujeme Vám za to, ale dnes už prosím odejděte!“
Mládí vpřed. Dinosaurům je souzeno potupně vymřít.