Nic takového jako oběd zdarma neexistuje. Historií prověřená pravda existuje nezávisle na lidských tužbách a přáních v celém zatím známém vesmíru. Je ale pravděpodobné, že funguje i v oblastech vesmíru nám dosud neznámých. Málo se to ví. Kupříkladu U-hu-guga-humové žijící v zapomenutém koutu dvojgalaxie NGC 4038-39 vyřešili problematiku nutnosti platit za každý oběd šalamounsky tím, že polední stravu zákonem zrušili a jako demokratickou a obecně akceptovanou náhradu zavedli dvě povinné večeře. Ty už zdarma být mohou.
Smutným faktem ale zůstává, že zprvu opěvovaný dvouvečeřový systém, který měl ekonomiku U-hu-guga-humů zachránit před úpadkem a krachem, měl i své vedlejší účinky a podepsal se zásadní měrou na vyhynutí celé jejich civilizace. Po druhé večeři prostě mívá chuť na sexuální prostocviky zajišťující přežití druhu málokdo. Když navíc uvážíte, že muži z rodu U-hu-guga-humů potřebovali použít k dosažení orgasmu (a tím i k oplodnění své družky) všechny své tři vyvinuté a dobře rostlé penisy, pak je jasné, že jejich originální ekonomický experiment ani jinak dopadnout nemohl. Možná i proto se hledání mimozemských civilizací zatím míjí účinkem. Ale vraťme se k tématu.
Mezi obyčejnými uživateli internetu se rozmohla falešná představa, že bloger je nevyhnutelně a jednoznačně povinen psát svá jedinečná sdělení digitálnímu světu kvalitně, chytře, poutavě, vtipně, zábavně, srozumitelně a zásadně zdarma. Překvapivá a geniální pointa každého článku je nemilosrdně vyžadována a na srozumitelnost písemného sdělení je kladen zvláštní důraz, protože čtenáři se většinou rekrutují z rozličných sociálních a inteligenčních vrstev. Čtenář s IQ vyšším než 150 bývá opravdovou bílou vránou, především proto, že takto obdařený jedinec raději píše, než čte. A když už čte, tak zásadně sám sebe.
Velmi často také bývá jediným, kdo chápe nejzákladnější principy tržního hospodářství a v úvodu zmíněnou definici. A tak zatímco většina obyčejných smrtelníků vyplázne v trafice dvacet korun za pestrobarevný a prsatý bulvární plátek bez reptání a uzardění, v okamžiku, kdy se připojí k celosvětové počítačové síti, získá pocit, že všechny podnětné myšlenky a informace musí dostat k dispozici grátis. Kvalitně a s doživotní zárukou.
Na rozdíl od U-hu-guga-humů nejsou blogeři mimozemšťané, i když pár výjimek by se samozřejmě našlo. Jsou lidé jako my. Vy. Nebo oni. Mají svá přání, touhy, potřeby, manželky, milenky, děti, bankovní konta, platební karty, ledničky, mikrovlnné trouby, plážové bicykly, webhostingovou firmu, brusle či žiznivé sportovní automobily. To vše a mnohé jiné potřebují ke svému spokojenému blogerskému životu a základní povinností každého, a to i zbloudilého čtenáře, je poskytnout jim veškerý komfort a také finance na jejich užitečného koníčka. Kterým bezesporu psaní informačně hutných a duši vzdělávajících článků je.
Pro každého čtenáře tak platí základní pravidlo mající podobu zákona – chcete-li být obohacen, obohacujte. Proto zásadně neblokujte reklamy, i když potřebného programového vybavení je k dispozici nepřeberné množství. Blogeři navíc proti vychytralým čtenářským vyžírkům nasazují obranu těžkého kalibru – blokátory blokátorů generovaných reklam. Nebuďte vyžírkové a dopřejte blogerovi trochu té finanční radosti ze života. Chce to cvik. Stačí klik.
Zapomeňte také na poslední výkřik AJAXové technologie - blokátory, které blokují blokátory reklam. To už je opravdu silná káva a tak silné kafe opravdu, ale opravdu nepatří do výbavy úspěšného a kvalitního čtenáře, jehož definici přinesu v dalším díle. Mohli bychom se také dočkat toho, že nějaký vychytralý čtenář-programátor vymyslí blokátor blokátoru, který bude blokovat blokátor generovaných reklam. To je ale cesta do pekel nebo do míst, kam kdysi zmizeli U-hu-guga-humové.
Vryjte si proto dobrovolně do paměti a naučte se žít podle následující veršované první a základní poučky desatera kvalitního čtenáře: