Tento příspěvek je nejkratší, který jsem kdy ve svém krátkém blogerském životě napsal. Velmi často si totiž pokládám otázku, proč dělám to, co dělám. Jaký to vše má smysl a co po mé maličkosti jednou zůstane kromě mírně zatuchlých ponožek, poznamenaných slipů a posmrkaných kapesníků. A pár podivných článků na Blábolníku.
Měl jsem v úmyslu úvahu na podobné téma sepsat, ale je to zbytečné. Udělala to za mě Ailyn a sám bych své myšlenky lépe vyjádřit nedokázal. Její web jsem objevil dnes a přestože je dost blbě čitelný, budu ho pravidelně navštěvovat. Mluví mi z duše. Lišíme se v jediném. V letopočtu, kdy jsme se k magickému světu webdesignu dopotáceli. Ailyn zažila jeho středověk, já starověk. Ale jedno nás spojuje.
"Věnujeme tomu hodiny, dny, týdny, roky svého života..."
Můžete nás následovat.