Byla to honička a velmi stresující anabáze, ale většinu potřebných dokladů už měl po kupě. Nakoukl do digitálního diáře. Ano, zbývá už jenom potvrzení očního lékaře a inteligenční test. Jo, rozpomněl se, ještě čestné prohlášení jeho téměř stoleté babičky. To si nechám na úplný závěr, usoudil a povzdechl si, protože babička trpěla Parkinsonovou chorobou v poslední fázi. Jejím důsledkem bylo, že stařenka si přesně pamatovala, kolik stál rohlík za první republiky, ale absolutně netušila, jaký je rok a k čemu je dobrá ta bedýnka u stěny plná chaoticky se míhajících obrazů, které na první pohled nedávaly moc smyslu.
S televizí má babí pravdu, řekl si, ani druhý či třetí pohled neodhalil závažný důvod, proč by měl ztrácet čas jejím sledováním. Ostatně právě kraviny a pitomosti, jež s železnou pravidelností chrlily do éteru komerční i veřejnoprávní stanice, byly důvodem, proč se dobrovolně rozhodl absolvovat kolečko po rozličných institucích a sehnat si všechna potřebná potvrzení a povolení. A že jich bylo.
Jenže co měl dělat, když nechtěl skončit jako slintající idiot. Nebo jako manželka, která propadla kouzlu nočních věštíren a věřila těm exotickým bytostem každé slovo. Ach jo, a co teprve ten astronomický účet za telefon. Nebo astrologický? Mávl rukou. To je fuk, usoudil, a usadil se v omšelé čekárně v ještě omšelejším zdravotnickém zařízení. Hnus šedivý, brrr. Bez potvrzení očního lékaře se ale domů vrátit nemůže, a tak se vměstnal mezi bandu stejně postižených jedinců a trpělivě čekal, až přijde na řadu.
Právě trpělivost byla vlastnost v moderním informačním věku naprosto nezbytná. Ukázalo se totiž, že většina výdobytků technologické civilizace určených k usnadnění života člověka funguje přesně naopak. Z jednoduchých činností vyrábí složité a složité věci ponechává v jejich původní podobě. Asi je to tak správné.
On naštěstí trpělivý byl, což koneckonců dokládal předlouhý seznam dokumentů, které měl uložené v koženém příručním kufříku. Vyslevomatila mu ho manželka za úžasnou a výjimečnou cenu, takže nemohl její dárek dost dobře odmítnout. I přesto, že podobných kufříků měl už nejméně jedenáct a minimálně polovinu z nich viděl ve výloze kožené galanterie za cenu výrazně nižší, než kolik za ně jeho žena v rámci slevové horečky zaplatila.
Doktor evidentně nebyl žádný rychlík, a tak kvůli zahnání nudy otevřel kufřík a jal se listovat všemi dokumenty. To máme, sumarizoval, výpis z rejstříku trestů. Ověřenou kopii pracovní smlouvy dokládající jeho stálý příjem. Výpis z daňové evidence prokazující, že nedluží státu ani zlatku. Potvrzení obvodního lékaře o zdravotním stavu. Tam musel trochu smlouvat, protože věk se už hlásil o slovo a tepny si kornatěly, jak se jim zamanulo. Láhev pravé skotské whisky od čínského výrobce ale jedno oko doktora uzavřela a on odešel s čistým štítem.
Ověřenou kopii občanského průkazu. Má. Rodný list. Taky. Prohlášení obecního úřadu, že se skutečně zdržuje v místě svého trvalého bydliště. Je. Prohlášení o shodě výrobce elektronického zařízení, kopie faktur za posledních dvanáct měsíců od svého providera už získal také. Se zrakem problém neměl, což asi za hodinku doložila dokladem životem otrávená sestřička očního lékaře. V jejím pohledu vyčetl nevyřčenou otázku: "Proč si, vole, raději nekoupíš televizi?"
Inteligenční test zvládl levou zadní, protože už jich spoustu absolvoval, a tak poslední problém, který musel vyřešit, bylo právě získání čestného prohlášení jeho babičky. Měl trochu obavy, ale doktor Parkinson nakonec všechno vyřešil za něj. Babina list papíru podepsala bez mrknutí oka a jenom mu doporučila, aby ve školce nezlobil a běda, jak se zase posere, nebo bude sekec mazec. A bylo to! Zbývala už jenom nutnost převést papírové dokumenty do digitální podoby a mohl si konečně splnit svůj sen.
Dorazil do obýváku přeplněného koženými kufříky a konečně, konečně si mohl v internetovém knihkupectví objednat vytouženou knihu do své elektronické čtečky.
Vlastně to byla jednoduchost sama.