Nehybným vzduchem se v nevyzpytatelných směrech a v souladu s teorií chaosu vznášely bělavé sněhové vločky. Bez hlesu pak zmíraly na předpisově posoleném černavém asfaltu. Drobné zpěvné ptactvo bez ohledu na globální oteplování nesnesitelně mrzlo a většinou řvalo hladem. Zaběhnutá umolousaná kočka netrpělivě přešlapovala a čekala, až nějaký z opeřenců vysílením spadne na zem a stane se tak vítaným obohacením jejího jinak nudného prosincového jídelníčku. Na okapech okolních domů se třpytivě leskly mrazivým počasím dotované rampouchy a teploměr za trojitou okenní tabulkou ukazoval sedm stupňů pod nulou, což bylo o tři stupně víc, než skutečně bylo, protože ukazatel teploty byl vyroben v souladu s přísnými předpisy Evropské unie. Život prostě šel svou přirozenou cestou. Jenže.
Vnitřní skleněná tabule v příjemně vytopené luxusní kanceláři se rosila stejně jako čelo obézního ředitele významné a úspěšné výrobní firmy. „Dostanou nás, uvidíte“. Zašeptal poraženecky a otřel si pot do zvlhlého kapesníku, čímž celou situaci jenom zhoršil. „Všichni podlehli. Tohle je regulérní a nemilosrdná válka. Ani my to nezvládneme.“ Viditelně se zmenšil a odevzdaně svěsil ramena. Jakoby v odpověď na pochmurnou výpověď jeho poražené duše se ozvalo staccato vzdálených rozčilených hlasů a nepřeslechnutelné tříštění skleněné dveřní výplně. „Padla vrátnice, šéfe“, konstatoval zástupce pro obchod a marketing vcelku zbytečně a vztekle praštil o zem drahým mobilním telefonem. Firemním, takže žádná velká škoda nevznikla. „Zbývá recepce a sekretářka“, dodal a vzbudil tím mírnou naději v celém vedení podniku, které jako jeden muž bránilo poslední výspu svobody. Svobody rozhodování a možnosti volby.
O výdrži recepce si ovšem nikdo z přítomných přehnané iluze nedělal, protože blonďatá, prsatá a nestydatě se chovající mladá kočka byla u firmy teprve tři týdny. Pár dní po jejím nástupu se už vědělo, že je nezkrotná nymfomanka a opustí obranné pozice s prvním člověkem, který bude vypadat alespoň trochu jako chlap. Podobně ovšem vyhlížela i spousta emancipovaných žen, takže recepce byla předem odsouzena k zániku.
Sekretariát ale mohl způsobit útočníkům těžké ztráty. Nesouměrně rozměrná a téměř padesátiletá zrzavá a rázná žena byla oporou vedení společnosti už dlouhá léta a to i v těch nejtěžších chvílích. Zlé jazyky tvrdily, že je zrzavá všude. Zlé jazyky přitom na místech zvaných „všude“ možná byly, takže nikdo nepátral po realitě a osazenstvo firmy poctilo strážkyni šéfovské svatyně přezdívkou „Réza“. Tradovalo se, že během jedné jediné evropské hodiny dokázala elegantně a vcelku esteticky vyrazit celkem sedmnáct obchodních zástupců rozličných firem, reprezentanty Seznamu, Atlasu a Centrumu.cz nevyjímaje. Výkonná žena. Jenže proti přesile ani ona neměla šanci a ředitel to věděl. Všichni to věděli. Některé bitvy jsou předem prohrané.
„Éo arma, éo arma. Elkou evů, elkou evů“. Dunivé skandování stovek rozvášněných hlasů se nekompromisně rozléhalo ulicí i kancelářskou místností a to navzdory trojitému skleněnému jištění. Přítomní tušili, že tohle je absolutní a definitivní konec. Konec všem nadějím. Neexistuje účinná obrana a jindy velmi vynalézavý zástupce ředitele pro věci ekonomické také mlčel jako hrob.
Byl to právě on, kdo jako první a jediný z celé české podnikatelské sféry dokázal přesvědčit geometricky nevzhledné kontrolorky z finančního úřadu, že účet v podvojném účetnictví má ve skutečnosti jenom jednu stranu. Kontrolorky odcházely fascinovány a třímaly v ruce z papíru neuměle vyrobenou Möbiovu pásku. Ekonom byl tudíž právem považován za daňového hrdinu a nyní k němu s otázkou v očích vzhlíželo celé vedení firmy. Hledali naději. I on ale seděl zadumaně v otáčecím křesle a nic převratně geniálního ho nenapadalo. Jenom litoval, že vstupní dveře do Rézina království nenechal místo skla vyrobit z pátnacticentimetrové kalené oceli. Šetřil na blbém místě, ale tenkrát to vypadalo jako dobrý nápad. Smůla.
Další uširvoucí tříštění skla, rozhořčené hlasité běsnění, Rézin zmírající kontrabas a následné ticho naznačovaly, že poslední obranná bašta padla. O chvíli později se rázně otevřely polstrované dveře. Byl konec a válka skončila. Čest vítězům a sláva poraženým.
Historie jednou wikipedicky poznamená, že v tento památečný den získala do té doby internetem nepoznamenaná a skvěle prosperující výrobní firma „Krumplíček a Znenáhlo, s.r.o.“ svou první, výjimečnou, dokonalou, špičkovou a interaktivní webovou prezentaci. A co víc.
SEO zdarma a velkou slevu.