Fakticky, věřte mi, jsem king a děsnej bos. Tedy jako šéf, jestli víte, jak to myslím. Jedu totiž na nadupaný pé čtyřce a mám dvě giga ramky. Dočetl jsem se, že šváb je na tom, co se tejká paměťový kapacity, jenom vo fous líp. Taky zvládám špicově fotošop, i když mi trvalo skoro tejden, než mi ten týpek na druhý straně kanálu dýsý uvolnil potřebnýho slotíka, abych si ho mohl sosnout. Mamlas.
Jo, i toho drýmvívra, kterej je totálně boží, mám v malíčku, i když se jmenuje divně. Jenže fakt je, že frontpejč je frontpejč. Fakticky, to je teda soft, se kterým vyvrbíte stránku za deset minutek a zákazníci se jenom voblyzujou. Jo, a taky platěj, to jsem zapomněl říct.
Je fuk, že mi ještě není patnáct, šak se to pokaždý nějak vyšmudlí, protože, jak hlásá fotr, zákony jsou vohebný asi jako šlapka, co předtím patnáct let dělala sportovní gymnastiku. Navíc se fotřík vytáhnul a ke geburstagu mi pořídil fungl novej tablet. To je taková špica věc, kterou nakreslíte kruh, i když obvykle sotva zvládáte vobyčejnej čtverec. Prostě prda. Je sice fakt, že to pořídil v jakýmsi výprodeji od pingpongů nebo kdesik v bazaru, protože ta pitomá digitální tužka funguje jenom na pravou stranu a doleva neuklohníte ani šmrncíka, ale to je buřt. Porvu se s tím. Jsem totiž king. A profýk.
Motám se na netu hnedle pět hodin denně a vostatní mi říkaj King Džej. Nechápu některý poctivý šmudly, co si taky říkaj profýci a přitom jsou ty jejich výtvory nudný, hranatý a úplně bez ynvence. Nikde se nic nehejbá a, vomejvejte mě, používaj děsně pitomý barvy. Vobyčejný, ničím výjimečný barvy. Šedá, modrá, černá a tak. Fuj. Fakticky – bezvadná věc je totiž fialový pozadí a žlutý písmo, z toho byl můj soused Ťuhýk, kterýmu jsem taky udělal primovní webík, totálně mimoň. Tedy, von se nejmenuje Ťuhýk, ale Vrána. Přezdívku chytil jenom proto, že je duševně vo něco pomalejší a web a vůbec ty vjecy vokolo mu fakt nelezou do palice. Dokonce má doma jenom blbýho Celera, smolí jakousi absolventskou práci či co a prý z něj bude inža nebo doktor nebo tak něco. Prostě ťuhýk. Už chápete.
To já jsem v rauši a v pohodě. Zakázky se jenom hrnou. Tuhle se na mě vobrátil dokonce starosta naší dědiny, že bych mohl udělat fakt výstavní stránky, se kterejma by se dostal do nějakýho zlatýho erbu. Nemám tucha, vo co gou, ale pro mě je to totální brnkačka. Zlatej nebo stříbrnej, všechno jde, když se chce. Zvládnu dokonce i ten jezdící text, jak tomu říkaj – markvý nebo tak nějak.
A když ne, někde na netu se to povaluje, tak to skopnu a fajrunt. Co bych si zbytečně lámal kebznu. Máti taky říkala, abych nebyl vocas a šel do toho webdysajnu natvrdo. Prej je to děsně výnosný a spousta těchle dysajnerů prej nakonec skončila v politice a jsou v bossáži. Tam se, říkala máti, taky moc makat nemusí a furt se vykrádá. No co, tak jsem občas čmajznul nějakýmu bezvýznamnýmu borcovi dysajn. Pecka se jmenoval, nebo jak. Však na netu toho jsou mraky a nikde není napsáno, že nesmím. A on se borec taky neposere. A jestli jo, tak u mě doma to páchnout nebude.
No ale budu končit. Musím běžet vyrobit bezvadnou flešovou pecku s poletujícíma čudlíkama pro kámošku Šlehoňku. Tedy, vona se jmenuje Bára, ale my jí říkáme Šlehoňka, poněvač když ji něco rozesměje, tak sebou šlehá po zemi. No, je blbá, ale říkala, že mi dá celý tausend, když jí seženu takovýho anymovanýho běhajícího čokla, kterej bude poletovat po monytoru a bude z toho webu dělat jako veselou bezva věc. A prej by tam mohlo i sněžit, ale to už je docela pakárna. Ale někde na to určitě natrefím, net je bezbřehej, a spáchám jí to, co chce. Vostatně, má čtyřky dudy, tak co bych pro ní neudělal. Třeba si pak budu moct šáhnout.
Tak zatím. A věřte my. Jsem profýk a stačí řeknout. Virobím vám stránky úplně zadara. Nebo levně.