„Vyrobíme novou webovou prezentaci,“ prohlásil naprosto nečekaně na pravidelné poradě vedení poměrně úspěšné obchodní firmy generální ředitel. Ozvalo se staccato klapavých zvuků, jak přítomným manažerům spadla čelist až na stůl. Jako první se vzpamatoval manažer přes propagaci a prohlásil ukřivděným tónem: „Ale šéfe, vždyť přece web máme. Vyrobil ho před rokem můj jedenáctiletý synovec, kvalitně a za velmi rozumný peníz“. Zabloudil myšlenkami k opojnému a eroticky vzrušujícímu víkendu, který za honorář prožil v náručí širokoprsé blondýnky z oddělení styku pro zákazníky. Nešťastný synovec pochopitelně neviděl ani pětník.
Přítomní manažeři významně pokyvovali hlavami a v duchu dávali vzbouřenci za pravdu. Porada totiž nabrala špatný směr a místností se pozvolna rozlévala nepříjemná pachuť skutečné práce, které se všichni celý svůj život vyhýbali jako čert kříži. Generální ředitel byl navíc znám jako absolutní technický antitalent a jeho nechuť ke všemu virtuálnímu mu vysloužila přezdívku „Impoternet“. Všichni bez výjimky se také pyšnili honosnými tituly získanými v třítýdenním rychlokurzu pro vrcholové manažery a jediný, kdo významně nepokyvoval hlavou, byl poslední zástupce zdravého rozumu ve firmě, všemi opovrhovaný šéf oddělení informačních technologií. Ajťák. Nepřikyvoval proto, že na dnešním sezení nebyl a trucoval v přítmí svého kamrlíku až ke stropu přeplněného kabely a hlučícími výkonnými počítači. Myslel si své a měl pravdu. Blbost a nafoukanost se šířila firmou jako stepní požár a ke všemu hejno manažerů začalo početně převyšovat stavy řadových pracovníků.
„A pokud vím,“ pokračoval už se zvýšeným sebevědomím propagační manažer, „funguje spolehlivě a doposud s ní žádné problémy nebyly.“ Souhlasné kývání přítomných nabralo na obrátkách. „Protože na ní nikdo nechodí,“ utnul ho ředitel a pohrdlivě pohodil na stůl barevnými grafy vybavenou statistiku návštěvnosti, kterou mu minulý týden vnutil jakýsi obchodní zástupce nejmenované firmy specializované na optimalizace pro vyhledávače. „Naštěstí pro nás má tato společnost v nabídce služeb i webdesign a viděl jsem několik moc pěkných interaktivních webů z jejich porftolia“, pokračoval generální neoblomně. „Rozhodl jsem se tedy,“ rozhlédl se po svých poddaných a položil důraz na první slovo, aby nebylo pochyb, kdo je tu šéfem, „že si od nich necháme vyrobit zbrusu nový web postavený na nejmodernějších technologiích a budeme tak schopni lépe čelit neustále se rozvíjející konkurenci a držet krok se světem moderního webdesignu.“ Tuto větu se večer slovo od slova nadrtil z propagační brožurky webdesignerské firmy a byl na svůj výkon patřičně hrdý. Znělo to světově a to se přeci od generálního ředitele očekává.
Přítomným manažerům spadl kámen ze srdce a vidina pracovní činnosti se rozplynula jako pára nad hrncem. Práci odvede externí firma a oni mohou přispět svými cennými radami a postřehy, což je činnost, která všem bez rozdílu byla blízká a kafrání do cizí práce považovali za svůj životní úděl. „Mohli bychom třeba mít na stránkách tuhletu, webkamerku,“ navrhl lišácky manažer přes prodej, „někde jsem to zahlédnul a je to bezvadná věc.“ V duchu už se tetelil, jak webovou kameru umístí do kanceláře svých podřízených a bude tak moci jejich pracovní nasazení sledovat z pohodlí své pracovny, aniž by musel vytáhnout paty a sešlapat únavná dvě patra, což by ovšem vzhledem ke své otylé postavě potřeboval jako prase drbání.
„Dobrý nápad je dávat na web taky zápisy z našich porad, to jistě bude návštěvníky zajímat,“ přispěl se svou troškou do názorového mlýna manažer přes lidské zdroje. „Má asistentka ovládá Word jak když bičem mrská a umí i překrásné grafy“.
„Také by tam někde mohlo být místo na novinky z naší práce,“ zapojil se bryskně manažer přes bezpečnost práce. „Zrovna nedávno jsme dle doporučení evropské komise vylepili světélkující tabulky Únikový východ. To by myslím naši návštěvníci také ocenili. Mohli bychom to celé zpracovat třeba jako video prohlídku prostorami naší společnosti“.
Nápad stíhal nápad a každá z myšlenek narazila na úrodnou půdu. Rozkvetla a ujala se v ornici vzájemného pochopení. Zasedací místností se začal šířit optimismus a přesvědčení, že na výrobě webové prezentace vlastně nic není a oni sami by to zvládli levou zadní, kdyby jenom měli trochu volného času. Tímto hodinovým zasedáním bylo navíc nadevší pochybnost prokázáno, že vymyslet kvalitní web je hračka a tak se vrcholový top manažment s pocitem dobře vykonané práce a vlastní nenahraditelnosti rozprchl do svých luxusních kanceláří, zabývat se dalšími ožehavými tématy obchodní společnosti, především však s ohledem na růst své vlastní životní úrovně.
Na základě písemně dodaných připomínek pak webdesignerská firma bez námitek vyrobila překrásně interaktivní webovou prezentaci a všichni žili šťastně a spokojeně až do smrti.
Všichni?