„Dneska budeme dělat SEO,“ prohlásil ponuře šéf malé webdesignerské firmičky. „Máme na hrbu jeden pražský hotel,“ dodal a upadl v zádumčivé mlčení. V malé sklepní kanceláři, kterou kdysi nejmenovaný porevoluční optimista vyrobil z dávno nepoužívané prádelny jednoduše tím, že odstranil dýchavičné poloautomatické pračky a umyl jediné miniaturní okno, se rozhostilo ponuré ticho. Udělat SEO pro jediný český baseballový klub byla v podstatě brnkačka, dostat na první pozice web dobrovolných hasičů v obci „Čvaňháky“ zabralo i díky nestandardnímu názvu obce necelé jedno odpoledne, ale umístit pražský hotel na první příčky vyhledávačů, to už byla jiná liga. „Tak to nebude žádná prdel,“ prohlásil lakonicky jeden ze tří členů týmu, čahoun řečený „Štaflík“, čímž vcelku trefně vyjádřil myšlenky zbývajících dvou zaměstnanců. Ti s vidinou probdělé noci a odevzdaným výrazem ve tváři začali připravovat nezbytné propriety.
Navzdory tvrzení tvůrců vyhledávacích algoritmů a veličin v oboru zvaném SEO, kteří vcelku oprávněně tvrdili, že disciplína zvaná „optimalizace pro vyhledávače“ je exaktní věda postavená na šikovně vymyšlených matematických algoritmech, majitel malého webdesignerského studia šel svou vlastní cestou. Kdyby tito profesionálové tušili, jakou cestu šéf studia, který si nechával říkat rusky znějící přezdívkou „SEOPRPOV“ (SEOmág PRvní POměrně Veliký), zvolil, nejspíše by si významně ťukali na čelo. Fakt ale je, že jeho metody fungovaly, což mohlo dosvědčit neustále bobtnající firemní konto a stále narůstající řada spokojených klientů.
„Připraveni, pánové?“ položil šéf studia poměrně zbytečnou otázku, protože zbytek týmu už způsobně klečel uprostřed místnosti a v rukou třímal zapálené vonné tyčinky importované odkudsi ze zapadlé vísky v centru východní Asie. Páchly sice jako kravské lejno, ale bez nich celá magická procedura ztrácela smysl. Připraveným červeným fixem vykouzlil na svém čele magické obrazce složené z počátečních písmen největších světových vyhledávačů, poklekl a do středu klečící skupinky pohodil čtyři hadrové panáčky, představující čtyři velké vyhledávací portály. „Praporky vytasit!“ zavelel a celá webdesignerská skupina jako jeden muž začala naučenými pohyby pitvat nebohá hadrová tělíčka. Vlaječky s názvem hotelu poskytl ochotně nerudný majitel pražského hotelu a zdržel se jakýchkoliv zbytečných otázek, což „SEOPRPOV“ hodnotil kladně, maje na paměti, že konkurence nikdy nespí a průmyslová špionáž je poměrně výnosné řemeslo.
„Huhle, huhle, huhle, dostanem tě Google,“ hlasitým šeptem a pevně danou intonací vyslovovaná magická slova plula zakouřenou místností, chvíli se jako noční můra třepotala ve vzduchu a pak rozdivočele vyrazila všemi směry, aby našla a ovlivnila předem stanovené cíle. Vytřeštěné oči, rozkymácená těla a strašidelný šepot polovysvlečených postav dodával celému obřadu na majestátnosti, zasmrádlá vůně kouzelných tyčinek se mísila s pachem zpocených těl a bohové černé magie se tetelili blahem.
Bezmála devět hodin trvající magická seance skončila naprostým vyčerpáním všech zúčastněných a nábožné a unavené ticho prolomil až „Štaflík“. „Kurva, to byla fuška. Příště raději čtyřikrát letenky než jedenkrát pražský hotel!“, prohlásil zemdleně a v očích svých spolupracovníků našel tichý a chápající souhlas.
SEO prostě není žádná věda.