Výslech

Vyšetřovatel se zamračil a hodil po obviněném pohled odkoukaný ze seriálu Ostří poldové. Mládenec na nepohodlné židli se zavrtěl a zatvářil se sveřepě.

„Únos je závažný trestný čin!“ Zvýšil kriminalista hlas a doufal, že jeho protějšek trochu zvadne a začne spolupracovat. „Osm let natvrdo mezi homouši a jinými přírodními úkazy nemáte přeci zapotřebí.“ Poznamenal temně: „Obden penis v řiti vás dlouho bavit nebude.“ Opřel se v křesle a cvrnknul prstem do klávesnice počítače, který nefungoval, což ale obviněný vidět nemohl.

Mladík se mírně zavrtěl, upamatoval se na slova svého kamaráda, který absolvoval dva semestry právnické fakulty v Plzni a získal titul, načež odpověděl: „Prudila.“ A zmlknul.

„To vás neomlouvá, pane! Zanechat tu dámu takhle naholo a bez pomoci je přeci zvěrstvo!“ Vyštěkl a očekával reakci. Ta se dostavila vzápětí.

„Byla to prudička,“ konstatoval stručně mladík, prohrábl si blonďaté vlasy a opět se zatvářil nepřístupně. Jako Charles Bronson.

Kriminalista usoudil, že je načase zahrát si na hodného poldu. Než ministerstvo začalo šetřit, byli na výslechy vždycky dva. Teď musel improvizovat. Roztáhl ústa do poněkud křečovitého úsměvu, uvolnil se a promluvil obviněnému do duše: „Podívejte se, pane. Já jenom dělám svou práci. Trestní oznámení, které na vás poškozená podala, prostě musím prošetřit. Uvědomte si také, že já jsem ten, kdo rozhodne, zda váš případ předá státnímu zástupci, nebo ho prostě ukončím jako neopodstatněné obvinění. Tak mi, prosím, povězte, co se vlastně stalo, abychom to celé mohli uzavřít.“

Odložil nepotřebnou klávesnici, aby svým konejšivým slovům dodal na důrazu.

Mladý muž se zavrtěl a rozběhl mozkovou sekvenci příkazů a doporučení. Pamětliv svého kámoše právníka a jeho důrazné rady, aby před Policií držel pysk, očesal své vyjádření na krátké souvětí plné faktů: „Podprsenku i kalhotky jsem jí ponechal. Do pravé ruky vrazil klacek. Ukázal jsem jí místa, kde rostou léčivé bylinky a kam laně chodí pít. I pár kořenů pampelišek jsem našel. Upozornil jsem ji také na tři hladové kňoury a jednoho praštěného jelena. Krávy jsou padesát kilometrů západním směrem, takže otrava mlékem nehrozí. Víc jsem dělat nemohl. Celé to byl nakonec její nápad.“

„Moment, moment,“ opáčil policista. „Říkáte, že ona sama souhlasila s únosem?“ Opět popadl klávesnici a zmáčkl tři klávesy. Klup, klup, klup.

„Kurva, jasně že jo!“ vykřikl mladík a usoudil, že celého představení má tak akorát dost. „Ta pitomá prudička furt na Facebooku vykřikovala, jak je příroda mocná čarodějka, že felčaři jsou podplacení idioti a kdybysme se vrátili k přirozenému způsobu života, tak bysme se měli jako prasata v žitě. Očkování je k prdu a vůbec se svět řítí do řiti. Říkala.“

Odmlčel se a pak dodal: „Jenže v lednu se žito hledá blbě. Tak jsem jí navrhnul, aby se mnou zajela do lůna Matky Přírody, kde roste vřes a léčivé smrkové šišky, a dokázala mi, jaká brnkačka je přežít. Když dá v kuse tři měsíce, že ji sám rád celou uzdravenou vyzvednu. Vona jela sama. Žádný únos to nebyl. Šla dobrovolně a ráda.“

„Do Brd na Fajmanovy skály? Uprostřed zimy?“ Ožil kriminalista. „Doopravdy?“

„Jo, přesně. A celou cestu vlakem, autobusem a pak třicet kilometrů pěšky furt švitořila o tom, jak je příroda přirozená a co všechno umí vyléčit a napravit. Hubu nezavřela. No, a tak jsem udělal, co jsem musel, abych měl nezvratný důkaz. Chtěl jsem ji svlíknout donaha, poněvadž oblečení je civilizační výdobytek, kterej do přírody nepatří. Srnky taky choděj nahatý, že jo. Jenže spodní prádlo mi nedala. Ukázal jsem jí ještě vlaštovičník a krmelec pro lesní zvěř, sebral mobil, zbytek ošacení a šel domů. Na pivo a k televizi. Za to mám být potrestán? Proč?“

Kriminalista se zakabonil a profesionál v něm zemřel. Jeho manželka totiž objevila Tradiční čínskou medicínu, pár originálních facebookových stránek o alternativní léčbě – a domácnost už skoro měsíc čpěla chlórovými výpary. Blábolila o Duškovi a nějakém borci, co nejí a nepije, poněvadž žije ze sluneční energie, takže doma nebylo co jíst. O cukrových kuličkách, které musel denně polykat, aby nebyl protivný, nemluvě. Třikrát kliknul, tentokrát na nefunkční myš.

Zamyslel se a řekl: „Víte co? Já vás pustím a státní zástupce se nic nedozví. Když mi pomůžete. Ale co vám teď řeknu, bude mimo protokol.“

Mladík souhlasně pokrčil rameny.

Policista povstal a položil otázku: „Neznáte náhodou nějaké odlehlejší místo, než jsou Brdy?“

Komentáře

jo

Libavá, nejlépe vysadit někde u Milovan. Členitý terén, silničky rovnoněžně a bez značení, častý radiový stín. Relativně hluboké lesy, zvěře hojně. Absence orientačních bodů ve smyslu kostelní věž a tak podobně. Relativně liduprázdných cca 40 kilometrů čtverečních.

Přidáno: 14. 1. 2019 22:48

Nový komentář

Kolik stříbrných stříkaček stříkalo přes třistatřicettři stříbrných střech? Vyplňte číslo.

 

Při komentování se snažte zachovat alespoň určitou minimální míru slušnosti a pište pokud možno s diakritikou. Komentáře naprosto mimo mísu, popřípadě komentáře urážlivé, protizákonné a podobně neprojdou sítem moderátora.

Internetové adresy začínající http://, https:// a ftp:// budou převedeny na odkazy. Odkazy na weby nabízející půjčky budou nemilosrdně odstraněny. Autor nemá lichváře v lásce.

Tučné písmo můžete vložit pomocí [b]text[/b], pro kurzívu použijte [i]text[/i].


Literární tvorba

E-book zdarma věnující se podivuhodnému rozmachu ezoterických pavěd, což je věc v přetechnizovaném jednadvacátém století dost nečekaná. Vyberte si ze tří formátů útlé knížečky s názvem:

Skeptikův průvodce ezoterikou


| Nahoru ↑