Výpadek

Prolog:

Výpadek datových služeb všech mobilních operátorů zastihl místní omladinu naprosto nepřipravenou. Přechod na technologii 5G se neobešel bez problémů, poněvadž tak už to v naší republice chodí. Většina dětí po několika marných pokusech oživit vzpírající se digitální přístroje odhodila nepotřebné mobily a tablety, načež jen bezcílně bloumala sem a tam s nadějí, že se najde zodpovědná osoba, která jim trávení volného času usnadní. Jediná bytost, která znala přístupové heslo k dostupné wi-fi, byl otloukánek, kterému přezdívali „Jehelník“. Jeho rodiče totiž byli magoři a nechali ho naočkovat proti všem nemocem, které lidstvo znalo, takže byl fakticky divný. Dokonce hovořil spisovně a uměl trojčlenku! Požádat ho o radu tudíž bylo pod úroveň, a tak na pískovišti obklopeném chytrými lavičkami zavládla nebetyčná nuda.

Nešlo hrát muppeťáky ani poslouchat poslední youtubové hity v podání oblíbené dětské kapely „Hromská prda“, takže se rozhostilo nebezpečné ticho. Jenže v každém kolektivu se vždy najde jedinec, jehož smyslem života je motivovat ostatní. A tak se stalo i tohoto jednoho slunečného jarního odpoledne.

Kapitola první: Kosmonaut.

„Zahrajeme si na vesmír a kosmonauty,“ prohlásil nejodvážnější klučina jménem Ruprecht. „Já budu Haharin,“ dodal a zkusil nasimulovat stav beztíže. Moc se mu nedařilo. Gravitace se po něm přísně ohlédla a odeslala ho obličejem do pískoviště.

„Jmenoval se Gagarin, ty debile,“ umravnil ho další prcek, který už kdysi dávno jednou někdy přečetl jakousi knihu, takže si byl jistý v kramflecích, protože fakta byla na jeho straně.

„A kde asi vezmeme kamery, výkonné kompjůtry a nevadskou poušť, ty blboune?“ Vložil se do debaty vlasatý mládenec zvaný Hippík, považovaný v komunitě za génia a bednu, poněvadž věděl vždycky všechno. Také měl k dispozici nejdražší datový tarif, což vysvětlovalo, proč o lžích trápících lidstvo ví zdaleka nejvíc.

„Na co kamery, ty vole?“ Rebel Ruprecht se jen tak nedal. „Prostě si jenom budeme hrát na let do vesmíru. Já tam pofrčím a vy budete řídící středisko. Jednoduchý jako facka.“ Máchl rukou kolem dokola.

„Vesmír neexistuje a jak se chceš dostat přes křišťálovou nebeskou klenbu, hovňousi?“ Opáčil Hippík. „Země je placatá a říkal to i můj fotřík. Dokonce má vlastní web. Tak laskavě nevymejšlej ptákoviny a zkus něco jinýho. Takový blbosti tu trpět nebudeme!“

Osazenstvo pískoviště se v cuku letu rozdělilo na dva nesmiřitelné tábory a vzduchem začaly létat více či méně relevantní argumenty:

„Na Měsíci nikdo nebyl!“
„Byl, jasně že byl. Amstrong!“
„To byl cyklista, co žral drogy!“
„Ale Einstein všechno spočítal!“
„Co sem taháš ruskýho režiséra, když všechno zfalšoval amík, aha?“
„Vole!“
„Krávo!“
„Zmrdíčku!“
„Jsi nevzdělaná píča!“
Uzavřel debatu Hippík a rozmáchl se pěstičkou.

Přivolaná hlídka městské policie měla dost práce, aby rozvášněný dav nedospělých parchantíků uklidnila. Když dostal nadstrážmistr Kejvlík od Hippíka kopanec těsně pod čéšku, ztratil bohorovnou trpělivost a chystal se vytasit omračující obušek. To by ho mohlo stát kariéru, protože poslední novelou zákona schválenou českými poslanci měly děti právo mít svůj vlastní názor na cokoliv. Jenže jeho děda s Gagarinem chlastal v Karlových Varech, takže Kejvlík věděl, že ten muž reálně existoval a opravdu se podíval za hranice naší atmosféry. Napřáhl ruku, aby Hippíka vzal po kebuli, což by si zasloužil, když vtom se probudila datová síť.

Pípání, cvakání, mňoukání a poslední hit „Hromské prdy“ s chytlavým refrénem „kuli, kuli, huli, huli, umňagula juchajdá, nejsem rajda, dudlajdá“ se rozlehl prostorem. Všichni chlapci se jako hejno vos rozlétli ke svým přístrojům a nebezpečí války bylo zažehnáno.

Celému incidentu přihlížela zpovzdálí postarší dáma. Nezasahovala, jenom kroutila hlavou a myslela si své. Pak se ale stala legendou, protože myšlenku, kterou nosila v hlavě, pronesla nahlas. Nevědomky. Hbitý a pohotový reportér známého deníku si citát zaznamenal a v příštím vydání vyšla malá noticka i s fotografií odvážné důchodkyně.

Zněla takto: „Já bych všechny ty internety a počítače zakázala.“

Kapitola druhá: Hra na doktorku. Již brzy na vašich monitorech, pokud budete ochotni zaplatit.

Komentáře

Doposud nikdo nereagoval, můžete být první.

Nový komentář

Kolik stříbrných stříkaček stříkalo přes třistatřicettři stříbrných střech? Vyplňte číslo.

 

Při komentování se snažte zachovat alespoň určitou minimální míru slušnosti a pište pokud možno s diakritikou. Komentáře naprosto mimo mísu, popřípadě komentáře urážlivé, protizákonné a podobně neprojdou sítem moderátora.

Internetové adresy začínající http://, https:// a ftp:// budou převedeny na odkazy. Odkazy na weby nabízející půjčky budou nemilosrdně odstraněny. Autor nemá lichváře v lásce.

Tučné písmo můžete vložit pomocí [b]text[/b], pro kurzívu použijte [i]text[/i].


Literární tvorba

E-book zdarma věnující se podivuhodnému rozmachu ezoterických pavěd, což je věc v přetechnizovaném jednadvacátém století dost nečekaná. Vyberte si ze tří formátů útlé knížečky s názvem:

Skeptikův průvodce ezoterikou


| Nahoru ↑