Rozhovor

Vy jste známý skeptik, že jo?“
„Mám ten dojem,“
přiznávám opatrně.
„A baví vás to?“
„No, je to fuška,“
kápnu božskou.
„Takže třeba ani nevěříte na Teslovu volnou energii zcela zdarma a pro všechny?“
„Pokud opravdu existuje, pak ještě nebyla objevena, protože termodynamické zákony se zatím nikomu v lidských dějinách nepodařilo oblafnout.“
Lituji, že jsem se nechal zatáhnout do rozhovoru.

„Ale vždyť je to všude na internetu! Už dávno jsme mohli mít elektřinu grátis! A jezdit na vodu!“

„Moc hezká představa,“ uznávám a pokládám logickou otázku, což se ukazuje jako chyba: „A proč ji tedy dosud nemáme?“

„Poněvadž někdo záměrně a cynicky vraždí lidi, kteří ji znovuobjevili, to je přeci jasné každému, kdo není ovce.“

„Mně moc ne,“ krčím bezmocně rameny a jako správná ovce hledám únikovou cestu.

„A taky ta ropná lobby. Pěkná banda chamtivých vykuků, kteří jenom tahají z nás, obyčejných lidí, peníze. Přitom voda je všude.“

„Na Sahaře by s vámi nesouhlasili,“ zvedám vhozenou rukavici, „mimochodem – na jakou vodu ten motor vlastně frčí? Na slanou nebo na sladkou?“

„No prostě na vodu! Voda jako voda, ne?“
„Že by na těžkou?“ dumám nahlas.
„Jasně! To je ono! Tak vidíte, že to znáte.“
„Znám,“ připouštím naoko, „a tahle zvláštní voda je také všude?“
„To přesně nevím, ale asi jo, jinak by na YouTube nebylo tolik videí, ne?“

„Možná bude v oblacích,“ přemítám, „ostatně mraky už taky nejsou, co bývaly.“

„Vidíte? Už prozíráte! Ta letadla, co nás chemtrailsují, jakoby mimochodem vyrábějí těžkou vodu a ta se dá použít pro pohon jakéhokoliv motoru.“

„I toho leteckého?“ tvářím se nedůvěřivě. „Když je v mracích plno paliva, tak ho pak letadla nepotřebují a je zbytečné ho vyrábět, no ne? Stačí se dostat vzduchu a už to šlape samo.“

„Přesně tak! A k tomu stačí myšlenka, protože kvantová fyzika, přeci. Lidé jenom nasednou do letounu, začnou myslet na to, že poletí… a poletí. A poté už jedou na vodu z mraků, aby nemuseli furt myslet – a ještě chemtrailsují. Člověče, vy jste chytrý a prozřený, žádný skeptik!“

„Viďte? Lidé mě neprávem osočují. Dokonce mám doma nad postelí pyramidu!“ Zalžu a nerdím se.
„Kvůli zdraví, geopatogenním zónám nebo si jenom sbíráte tu volnou energii?“
„To je zatím tajné, protože provádím zásadní výzkum.“
„Jaký? Já to nevykecám.“

„Nevím, zda vám mohu důvěřovat,“ povídám obezřetně a naoko váhám, „jde o zásadní průlom, který by mohl změnit lidskou civilizaci navždy.“

„Prosím, prosím, hrob je proti mně pavlačová drbna.“
„Že jste to vy, tak vám to povím. Ale jde o důvěrnou informaci a prosím, abyste o všem pomlčel. Mohli by mě také zlikvidovat.“
„Kdo?“
„Elity.“
„Chápu. Tak ven s tím.“

No, jde o to,“ začínám váhavě, „zamyslet se nad tím, proč faraoni vlastně pyramidy stavěli. Jen tak si navršit haldu šutrů a vydávat ji za hrobku přeci nedává žádný smysl. Jejich úsilí tudíž muselo mít jiný, tajemnější účel. A já mám pocit, že jsem na to přišel. Jen teorii ještě musím dokázat a pověsit na YouTube. Pod falešnou vlajkou, samozřejmě,“ dodávám opatrně.

„Jako jedenácté září. Chápu.“

„Tak tak,“ říkám a pokračuji, přičemž si dávám záležet, abych monolog prošpikoval cizokrajně a vědecky znějícími slovy.

„Ve skutečnosti totiž za výrobou pyramid nejen na Zemi, ale i na Marsu a prakticky všude ve Sluneční soustavě včetně Pluta, stály extraterestriální bytosti. Jejich záměrem bylo zdecimovat rychle se rozvíjející lidskou rasu jako možný zdroj konkurence, která by mohla ohrozit jejich dominantní postavení v zatím známém Vesmíru. Za pomoci integrovaného systému pískovcového potenciálu a relevantně zvolené harmonické frekvence pocházející z černé hvězdy u Tau Centauri ovlivňovali mozkové synapse našich předků, takže při střetu sofistikované vražedné rezonance s biorezonančními atributy lidského mozku došlo k disharmonické reakci – a proto máme tohle všechno kolem sebe.“ Mávnu rukou a zatvářím se zasmušile.

„Vy vole, na tom něco bude!“

„Bude,“ souhlasím a triumfuji: „Proto ji tu kolem sebe máme v obrovském množství a neubývá. A nejen to. Neuvěřitelně rychle se i množí a nejspíš přetrvá věky!“

„Souhlasím… moment, a co tu vlastně máme? To jste neřekl.“

„Nekonečnou lidskou blbost, přeci.“

Zvedám se a tiše odcházím.

Komentáře

Doposud nikdo nereagoval, můžete být první.

Nový komentář

Kolik stříbrných stříkaček stříkalo přes třistatřicettři stříbrných střech? Vyplňte číslo.

 

Při komentování se snažte zachovat alespoň určitou minimální míru slušnosti a pište pokud možno s diakritikou. Komentáře naprosto mimo mísu, popřípadě komentáře urážlivé, protizákonné a podobně neprojdou sítem moderátora.

Internetové adresy začínající http://, https:// a ftp:// budou převedeny na odkazy. Odkazy na weby nabízející půjčky budou nemilosrdně odstraněny. Autor nemá lichváře v lásce.

Tučné písmo můžete vložit pomocí [b]text[/b], pro kurzívu použijte [i]text[/i].


O autorovi

Autorem Blábolníku je ženatý člověk nesoucí občanské jméno Miloslav Lešetický, známější však na internetu spíše pod pěknou českou přezdívkou Plaváček. Potuluje se kolem webdesignu od roku 1996 a od té doby se něco málo naučil o tvorbě webových stránek.

Komu je Blábolník určen

Blábolník patří bez rozdílu všem čtenářům, kteří si rádi oddechnou od své profese a při ranní nebo podvečerní kávě si dopřejí humornější a veselejší pohled na českou webdesignerskou scénu a internet všeobecně.


| Nahoru ↑