Oheň

„To mi vysvětlete, pane,“ usrknul muž naproti zvětralé pivo, „proč lidé dneska věří kdejaké hovadině, kterou si přečtou na internetu?“

„Nejsem si zcela jist, ale mám teorii,“ přiznal jsem se na rovinu.

„Kam se poděli dávní myslitelé?“ pokračoval v tirádě, „Sókratés, Platón, Epikúros, Cicero, Aristoteles a další? Kdyby se dožili dneška, nejspíš by všichni spáchali harakiri.“

„Myslíte seppuku? Ta ale pochází z Japonska,“ upřesnil jsem, abych dokázal, že nejsem žádný jeliman.

„Chuj s tím,“ mávnul podroušený muž rukou, „prostě by si vyndali střeva a na termologolii… termanoligii… safra… na názvu nesejde!“

„To neříkejte!“ zvedl jsem varovně prst. „Právě terminologie, čili jednoznačné označení věci nebo děje, je z pohledu správného pochopení a zařazení do kontextu velmi důležitá. Kupříkladu vámi zmiňované slovo hovadina je jméno vytvořené přímo od substantiva zvířecího typu a je považováno za pejorativní. Navíc ovádi, z nichž odvozenina vychází, jsou nejagresivnější, když je silné vedro a sucho, zatímco ti lidé na internetu jsou aktivní, i když je pod mrakem či dokonce sněží.“

„He?“ položil můj protějšek inteligentní otázku a objednal si čerstvé pivo.

„Chci tím jenom říct,“ zakvrdlal jsem lžičkou v chladnoucí kávě, „že vaše úvodní otázka je nepřesná a ignoruje fakt, že lidstvo věří kdejakému nesmyslu prakticky od chvíle, kdy slezlo ze stromů a objevilo oheň.“

„Co má oheň společného s blbostí, potažmo s internetem?“ loknul si pán čerstvého moku a zatvářil se nechápavě.

„Všechno, milý pane,“ odložil jsem lžičku a pokračoval ve vysvětlování: „Představte si ochlupeného borce po většinu roku trpícího zimou. Říkejme mu pracovně třeba Soptík. Takže jednoho dne tento Soptík, krčící se v chladné jeskyni, usoudil, že už ho kreslit po jejích zdech nebaví. Ruce měl zkřehlé a většina tlupy jeho umění považovala za nesmyslné čmáranice a pořád si ho dobírala. Udělej už, kurva, něco užitečného. My tu mrznem, žrát není co, protože obrázků se nenadlábnem a rozmnožování nám také moc nejde, poněvadž některé části našeho těla mají problém s prokrvením. Říkali. Soptík odložil křídu a poprvé v dějinách lidstva udělal nevídanou věc. Zamyslel se.“

„A tak vznikl oheň?“
„Ne, tak vznikla věda.“

„Hmmmmm,“ zpracoval muž informaci.

„Je to tak,“ dopil jsem kávu a hotovil se k odchodu. „Chcete-li totiž rozdělat oheň bez zapalovače Zippo, musíte posbírat obrovskou spoustu informací. Zjistit čím ho rozdělat. Jak ho udržet. Co nejlépe hoří a proč. Čemu se naopak vyhnout, abyste vlastní kmen neotrávili zplodinami. Jakým způsobem upravit pokrm, abyste ho nespálili a byl poživatelný. Soptíkovo zamyšlení tedy vedlo k mnoha jednoduchým otázkám a následnému hledání složitých odpovědí. Tak to funguje dodnes.

Soptík byl prvním prototypem skutečného vědce, protože převratným vynálezem zařídil přežití své tlupy. A přesně v tomtéž okamžiku, kdy Soptík na základě kritického zkoumání prostředí, v němž žil, obohatil celé společenství o pečenou mamutí kýtu, vznikl internet.“ Dodal jsem a povstal.

„Počkejte, počkejte,“ vyhrkl muž, „tomu vůbec nerozumím!“

„Ale no tak, je to snadné.“ Zavázal jsem si šálu kolem krku. „Večer, kdy přítmí jeskyně ozářily plamínky životadárného světla a tepla, sešla se celá pravěká společnost, slovo dalo slovo, a ukázalo se, že většina osazenstva by oheň dokázala vymyslet daleko lépe. Někteří frflali, že moc mihotá. Jiní, že mihotá málo, nebo je nepříliš barevný a energeticky nevydatný. Další by to dokázali levou zadní, kdyby jen měli dostatek času. Někteří tvrdili, že oheň nezařídil Soptík, ale nejmenovaná a bájná bytost, kterou sice nikdy nikdo nespatřil, ale určitě existuje, protože jinak by oheň nemohl vzniknout.

Všichni byli chytřejší, než zklamaný Soptík, kterému se místo uznání dostalo pouze dalších uštěpačných poznámek. A tak si řekl, že než žít ve společnosti, která ho neuznává, raději spáchá seppuku, které tehdy ovšem říkal harakiri, protože netušil, že jednou vznikne Japonsko. Umřel a tím všechno mohlo skončit.“

Sbalil jsem účtenku a vyrazil k pokladně.

„Jenže díky jeho objevu tlupa přežila a předávala své geny dalším generacím. Až dodneška. Jejich potomci dnes vymýšlejí hovadiny, které jsou k mání na internetu. Protože,“ pozvedl jsem hlas, „každý z nich přesně ví, jak rozdělat oheň i přesto, že by něco podobného sám nikdy nedokázal.“

Komentáře

Bravo

Při Blábolníku se vždy nejen zabavím, ale taky mě nutí zamyslet se. Ne, že bych nedokázal oheň rozdělat, ale vždy je dobré se podívat do minulosti. Vždy nás poučí.

Přidáno: 26. 4. 2016 12:24

Nový komentář

Kolik stříbrných stříkaček stříkalo přes třistatřicettři stříbrných střech? Vyplňte číslo.

 

Při komentování se snažte zachovat alespoň určitou minimální míru slušnosti a pište pokud možno s diakritikou. Komentáře naprosto mimo mísu, popřípadě komentáře urážlivé, protizákonné a podobně neprojdou sítem moderátora.

Internetové adresy začínající http://, https:// a ftp:// budou převedeny na odkazy. Odkazy na weby nabízející půjčky budou nemilosrdně odstraněny. Autor nemá lichváře v lásce.

Tučné písmo můžete vložit pomocí [b]text[/b], pro kurzívu použijte [i]text[/i].


Literární tvorba

E-book zdarma věnující se podivuhodnému rozmachu ezoterických pavěd, což je věc v přetechnizovaném jednadvacátém století dost nečekaná. Vyberte si ze tří formátů útlé knížečky s názvem:

Skeptikův průvodce ezoterikou


| Nahoru ↑