Nadpřirozeno

Vodník potkal Hejkala, slovo dalo slovo a došlo k názorovému porozumění.

„Jak mám, hrome, pečovat o vodu, když je plná homeopatických informací? Můj oblíbený kapr Karel Druhý Obtloustlý se nalokal ozdravěné tekutiny, narostla mu křídla a odletěl na jih oplodnit pár vlaštovek. Co z tohohle spojení vyroste, netuší ani sám Bůh. Už mě ti lidi fakt serou.“

„A co mám říkat já?“ Hejkal si také nebral servítky. „Snažím se, jak můžu, ale YouTube mě převálcovalo. Michalem Davidem to začalo a Mimoni skončilo. Tomu nemůžu konkurovat!“

„Jo, jsme v hajzlu,“ konstatoval Vodník. „Dinosauři byli celkem v cajku. Jenom močili a nepřemýšleli, takže jejich produkty jsem dokázal odfiltrovat. Ale co mám dělat s informovanou vodou? Furt do všeho kafrá a kvantovou hubu nezavře.“

„A jak asi mám já trumfnout Beach Boys? Nebo Deep Purple? Aha?“ Kontroval Hejkal. „Asi vyhynu a ty také.“ Dodal a zkusil si zanotovat Indiánskou píseň lásky. V dokumentu „Mars útočí!“ to fungovalo i na poťouchlé mimozemšťany. V útulné vesničce na slezsko-polském pohraničí jeho projev nikoho nenadchnul. Z blízkého baráčku se ozval jenom vzteklý výkřik: „Ta imigrantská mrcha původem z Bruntálu už zase souloží nahlas! Počkej ty krávo, až budeš v přechodu!“

„Tak to vzdáme,“ řekl Vodník, utopil dva brouky a zatoulanou včelu a navrhnul řešení: „Vykašleme se na svou existenci. Beztak je pravděpodobná pouze kvantově a nevěří v nás ani ten poslední pětiletej usmrkánek.“

„Highway to Hell,“ stylově zanotoval Hejkal a oba dobrovolně umřeli.

Kapr Karel Druhý Obtloustlý se právě tou dobou po skvělém sexuálním zážitku rochnil v Biskajském zálivu, protože nadevše miloval sůl, i když s křídly se mu plavalo dost blbě. O pár hodin později zdechnul také, poněvadž nějaký lidský debil vylil do moře zbytek informované vody, která mu měla vyléčit vleklý zánět plic. Ubožák kapr žádné plíce neměl, a to se mu stalo osudným. Narostla mu jedna plíce a on se utopil v tekutině, kterou tak miloval.

Vodník a Hejkal podle předpokladů skončili v Pekle, nikoliv v Nebi. U piana tiše preludoval Freddie Mercury, vokály obstarával předem vykleštěný Michal David, a ve všeobecném mumraji pekelného baru podal vodníkovi chapadlo tvor neurčitého tvaru s tlamou plnou ostrých řezáků. Řekl jen: „Těší mě, jsem Kraken, ale tady jsem se kapánek zdrcnul. To mám prý za trest.“

Vodník přijal nabízené sedmé chapadlo, opatrně se rozhlédl a položil důležitou otázku: „Jsou tu taky lidi?“

„Jenom jeden pirát, ale ten je v pohodě, poněvadž stále chlastá rum. Máme mu říkat kapitáne Jacku a topení lidí bylo jeho koníčkem.“ Kraken se zadumal a doplnil informaci: „Ostatně mým také.“

„Prda!“ zvolal Vodník a byl rád, že nemusel do nudného nebe, kde navíc začínalo být přeplněno a nikdo tam nikoho netopil. Ukousal by se tam nudou.

Vtom se Kraken zachmuřil a dodal: „Vlastně počkej. Poletuje tu pořád dokola ještě jeden podivín. Furt rozdává cukrový kuličky a hledá vodu, kam by je strčil, i když nikdo neví proč. Říká si Samuel Fridrich Christian Hahnemann, a my vůbec netušíme, kterej z těch čtyřech chlapů je doopravdy.“

Vodník pookřál, promnul si ruce, načechral svaly a prohlásil nadšeně: „Tak na tohle peklo jsem se těšil! Jdu si s tím debilem popovídat. Pro jistotu jim rozbiju tlamu všem čtyřem. Pohlídej mi zatím Hejkala.“

Nebylo třeba. Ten právě stál na pódiu s korpulentní operní zpěvačkou a hejkal: „Barcelóóóna…“

A hele, Karel je tu taky!

Komentáře

Doposud nikdo nereagoval, můžete být první.

Nový komentář

Kolik stříbrných stříkaček stříkalo přes třistatřicettři stříbrných střech? Vyplňte číslo.

 

Při komentování se snažte zachovat alespoň určitou minimální míru slušnosti a pište pokud možno s diakritikou. Komentáře naprosto mimo mísu, popřípadě komentáře urážlivé, protizákonné a podobně neprojdou sítem moderátora.

Internetové adresy začínající http://, https:// a ftp:// budou převedeny na odkazy. Odkazy na weby nabízející půjčky budou nemilosrdně odstraněny. Autor nemá lichváře v lásce.

Tučné písmo můžete vložit pomocí [b]text[/b], pro kurzívu použijte [i]text[/i].


Literární tvorba

E-booky zdarma věnující se podivuhodnému rozmachu ezoterických pavěd, což je věc v přetechnizovaném jednadvacátém století dost nečekaná. V souboru ZIP jsou k dispozici běžné formáty pro elektronické čtečky.

Stahujte zde:


| Nahoru ↑